ŠH – Kapitola 8

ODPOLEDNÍ BOHOSLUŽBA ~ MINCHA

Význam minchy

1. Tur Orach chajim (kpt. 232) vysvětluje, že mincha je považována za velmi milou B~hu:

Každý by si měl zajistit, aby tuto modlitbu říkal ve stanovený čas, jak učil rabi Chelbo jménem rabi Huny. Každý by se měl svědomitě modlit minchu, protože víme, že proroku Eliášovi se dostalo odpovědi až v čase minchy, jak je psáno: „Nastal čas, kdy se přináší oběť mincha, Elijahu přistoupil a řekl: Hospodine.“ (1 Kr 18:36)

Mincha se považuje za cennější než šacharit a ma´ariv. Šacharit se říká ráno, když jsme vstali po spánku a než se začneme zabývat svou prací. Ma´ariv říkáme, když jsme se vrátili z práce a skončili své povinnosti. Ale mincha se říká uprostřed dne, kdy je člověk dosud plně zaměstnán svými záležitostmi a musí tedy myslet na to, aby přerušil co právě dělá a modlil se minchu. Ten, kdo říká minchu, bude bohatě odměněn.

2. Než začneme říkat minchu, měli bychom vykonat netilat jadajim, i když máme ruce čisté. Nad tímto netilat jadajim se neříká požehnání. Není~li v dosahu voda, otřeme si ruce o něco, co čistí, např. oděv atd. Pokud člověk nemá čisté ruce, např. dotkl se částí těla, které jsou obvykle zakryty, měl by si ruce umýt vodou, i když to znamená jít na jiné místo, pokud tam, kde člověk právě je, žádná voda není.

Jednotlivé části minchy

3. Halachot vztahující se ke Šmone esre jsou podrobně vyloženy v kpt. 7, proto halachot minchy vysvětlujeme jen povšechně. Text minchy je v sidurech.

Jednotlivé části minchy se říkají v následujícím pořadí:

  • Někteřé obce zachovávají zvyk číst před minchou pasáže, pojednávající o oběti tamid a kadidlové oběti (Pitum ha~ketoret). Tyto pasáže jsou uvedeny v některých sidurech.

    Oběť tamid a kadidlová oběť se přinášely v Chrámu dvakrát denně, ráno a odpoledne, proto se i pasáže pojednávající o těchto obětech čtou dvakrát denně. Pokud je již pozdě a člověk se bojí, že promešká stanovený čas pro minchu, může tyto pasáže přeskočit.

  • Ašrej (Ž 145)

    Když pronášíme verš poteach et jadecha (otvíráš Svou ruku a sytíš touhu každého živého tvora), soustředíme se na skutečnost, že B~h bdí nad všemi Svými tvory a pečuje o ně. Pokud se mincha říká ve shromáždění, nemělo by se Ašrej začít dřív, dokud není přítomen minjan, aby se mohl říkat kadiš, který následuje po Ašrej.

  • Šmone esre
  • Opakování Šmone esre (pokud je přítomen minjan)

    Při minše se neříká Birkat kohanim, leda když je postní den, kdy platí zvláštní halachot. Podrobněji viz kpt. 25, bod 8.

  • Tachanun

    Halachot k Tachanun a nefilat apajim jsou probrány v kpt. 7, body 82~88. Při minše se nefilat apajim dělá levou paží. Sefardští Židé říkají Tachanunvsedě a bez nefilat apajim.

    Nefilat apajim se nedělá večer. Jestliže se tedy mincha protáhne až do soumraku, čte se Tachanun bez nefilat apajim. (Obvykle se nefilat apajim dělá docet ha~kochavim.)

    Ve dnech, kdy se Tachanun vynechává při šacharitu, vynechává se i při minše. Úplný výčet těchto dní viz kpt. 7, bod 87.

    Tachanun se vynechává při minše také v den, který předchází dni, kdy se vynechává tachanun. Výjimku tvoří dvacátý osmý elul (den před erev Roš ha~šana), osmý tišri (den před erev Jom kipur) a třináctý ijar (den před erev Pesach šeni) ~ v těchto dnech se Tachanun říká, i když se následující den vynechává.

    Ti, kdo jsou přítomni obřízce (brit mila), neříkají Tachanun, pokud říkají minchu v domě, kde je obřezané dítě a kde je před hostinou (nebo právě probíhá) na počest události. Pokud již hostina skončila a bylo již řečeno Birkat ha~mazon, pak se při minše Tachanun bude říkat. Otec dítěte, mohel (kdo provádí obřízku) a sandek (kdo drží dítě při obřízce) Tachanun neříkají celý den obřízky. U sefardských Židů je zvykem, že celá obec vynechá Tachanun, jsou~li přítomni otec dítěte, mohel nebo sandek.

    Je~li přítomen minjan, říká se po Tachanun kadiš titkabel.
    Ve dnech, kdy se Tachanun vynechává, říká se kadiš titkabel po opakování Šmone esre. Sefardští Židé říkají po kadiš titkabel Ž 67 ~ La~menace´ach bi~neginot.

  • Alejnu l´šabeach uzavírá minchu.

Předepsaný čas pro minchu

4. Mincha odpovídá oběti tamid, která byla v Chrámu přinášena odpoledne. Předepsaný čas pro obětování této oběti začínal půl hodiny po polovině dne (šest a půl ša´ot zemaniot po úsvitu). Avšak vyjma erev Pesach byla tato oběť přinášena až po uplynutí devíti a půl ša´ot zemaniot. Tak bylo možno předtím obětovat další oběti. V důsledku toho začíná hlavní čas pro minchu devět a půl ša´ot zemaniot po úsvitu (tj. dvě a půl ša´ot zemaniot před soumrakem). Toto časové rozmezí se nazývá mincha ketana.

Doba od šesti a půl ša´ot zemaniot až do devíti a půl ša´ot zemaniot se nazývá mincha gedola. Některé halachické autority jsou shovívavé a uvádějí, že mincha se smí říkat během této doby. Všechny halachické autority se shodují, že pokud se muž chce vydat na cestu nebo z nějakého důvodu nemůže najít minjan pro mincha ketana, měl by se modlit s minjanem mincha gedola. Časy pro mincha gedola a mincha ketana každého dne jsou uváděny v halachických kalendářích.

5. Je dvojí názor na to, kdy nejpozději se smí říkat mincha. Podle rabi Jehudy je nejzazší čas pro minchu plag ha~mincha, což je jedna a čtvrt ša´ot zemaniot před západem slunce. Podle ostatních tanaim se mincha smí říkat až do západu slunce. Čas pro ma´ariv začíná, když minul čas pro minchu. Podle rabi Jehudy se ma´ariv smí říkat nejdříve o plag ha~mincha. Podle ostatních tanaim se ma´ariv smí říkat nejdříve za soumraku. Nutno poznamenat, že i podle rabi Jehudy se večerní kriat Šma musí říkat až po cet ha~kochavim, tj. když jsou na obloze vidět tři malé hvězdičky. Člověk si smí vybrat jeden z obou názorů, za předpokladu, že se tímto názorem bude řídit důsledně. V případě nutnosti se smí přidržet druhého názoru, ovšem nesmí tentýž den říkat minchu po plag ha~mincha a ma´ariv před soumrakem. Důvodem je to, že se nesmí říkat obě modlitby v jednom časovém rozmezí.

Kdo se řídí názorem tanaim a říká minchu nedlouho do západu slunce, měl by celou modlitbu skončit před západem slunce. Pokud nemůže najít minjan, který dokončí minchu před západem slunce, měl by říkat minchu sám v patřičném čase.

(Když je nucen říkat minchu po západu slunce, měl by se dotázat rabína, jak postupovat.)

6. Časová tabulka západu slunce:

Viz kapitola 5 bod 25.

Nezasednout k jídlu před minchou

7. Není dovoleno zasednout k jídlu předtím, než budeme říkat minchu. To je ve shodě s těmito předpisy:

Nesmí se jíst jídlo (ani malé), jestliže téměř nastal čas mincha ketana (tj. půl ša´a zemanit před začátkem časového rozmezí pro mincha ketana), aby se kvůli jídlu nepromeškal stanovený čas pro minchu. Ale je dovoleno sníst k´bejca chleba (na konci kpt. 15 je tabulka měr), rovněž se smí sníst ovoce a vypít jakékoliv množství nealkoholických nápojů, a to i v čase mincha ketana.

Slavnostní hostina u příležitosti např. brit mila, pidjon ha~ben či svatby nesmí začít v polovině dne (tj. šest ša´ot zemaniot po úsvitu), účastníci musí vyčkat do času mincha gedola a dříve, než zasednou k hostině, pomodlit se minchu.

Muž nesmí jít k holiči nebo do lázně, když se blíží čas mincha ketana, měl by počkat až po minše.