ŠH – Kapitola 7

RANNÍ BOHOSLUŽBA ~ ŠACHARIT

1. Před šacharitem si muži berou na sebe talit a tefilin. Všechny příslušné texty jsou v sidurech.

Význam modlitby

2. Na počátku dne člověk pozvedá tvář k nebi, aby vzdal díky svému Otci za všechnu Jeho dobrotu, jíž byl obdařen a aby vyslovil své prosby a touhy svého srdce. Modlitba, kterou člověk říká soustředěn na každé slovo (tj. s kavanou) v něm upevňuje vědomí, že všechny věci v tomto světě jsou pod plnou kontrolou B~ha, Tvůrce všeho.

Rabi Jehuda Halevy vysvětluje ve svém Kuzari, jak vznešená je modlitba, tryskající z hloubi srdce, jakých výšin dosáhne ten, jehož modlitba je takto čistá a jak modlitba ovlivňuje celý den člověka. Tady jsou jeho slova:

Zbožný člověk se nemodlí zpaměti. Neodříkává slova bezmyšlenkovitě a mechanicky jako papoušek, ale každé slovo říká s patřičným soustředěním. Jeho srdce a jazyk jsou zajedno, protože svým jazykem nevyjadřuje nic, co by skutečně nebylo v jeho mysli.

Čas, který si vymezí pro modlitbu, je nejdůležitější čá­stí dne a ostatní hodiny jsou podružné, pouze vyplňují vzdálenost. Tři denní časy modlitby jsou vrcholy jeho dne a noci.

Modlitba je tak životně nezbytná pro duši, jako je jídlo pro tělo. Modlitba je potravou duše. Příznivý účin modlitby provází člověka až do další modlitby, tak jako jídlo posiluje tělo až do příštího jídla. Jak uplývá čas od poslední modlitby, začíná duše pociťovat chmury a sklíče­nost, neboť se střetá s materialistickým světem. Při modlitbě se duše očistí od těchto střetů a připraví se na přečkání doby do další modlitby. (Kuzari 3:5)

Části šacharitu

3. Šacharit má tyto části:

  • Birchot ha~šachar, ranní požehnání (probraná v kpt. 3)
  • Parašijot ha~korbanot, oddíly o obětech
  • Pesukej d´zimra, chvalozpěvy
  • Kriat Šma, čtení Šma a průvodních požehnání
  • Šmone esre (Amida) ~ Osmnáct požehnání (a chazanovo opakování Amidy, je~li přítomen minjan)
  • Tachanun, úpěnlivé prosby
  • Kriat ha~Tora, čtení z Tóry (v pondělí, čtvrtek, o roš chodeš atd.)
  • Modlitby na konci bohoslužby

Parašijot ha~korbanot (oddíly o obětech)

4. Je dobré přečíst si pasáže, v nichž se mluví o akedě (svázání Jicchaka, Gn 22:1~19) a obětech i další oddíly, jež v siduru následují po Birchot ha~šachar.

Mišna berura vysvětluje, že pasáž o akedě se říká proto každý den, aby nám připomínala zásluhy našich praotců a pomohla nám přemoci pud k zlému (jecer ha~ra), jako jej přemohl Jicchak, když se připravil na to, že bude obětován B~hu.

Naši moudří učí: Ježto Chrám byl zničen a nemůžeme již přinášet oběti, je ten, kdo si čte oddíly o obětech, jako by skutečně přinesl oběti. „Kdo se zabývá oddíly o ola ~ zápalné oběti, jakoby ji opravdu obětoval.“

Je micva studovat oddíly pojednávající o obětech a jejich halachických podrobnostech, aby každý plně rozuměl tomu, co říká.

Pesukej d´zimra (chvály)

5. Své prosby k B~hu zahajujeme Pesukej d´zimra. To je výběr kapitol a veršů z žalmů a dalších svatých knih, jejichž obsahem je chvála a velebení B~ha.

6. Pesukej d´zimra předchází požehnání Baruch še~amar
(požehnán budiž Ten, jehož výrokem) a po nich následuje Jištabach (ať je navěky slaveno).

Baruch še~amar má osmdesát sedm slov. Odkaz na to je ve verši Pís 5:11 „Jeho hlava je třpytivé zlato ryzí (paz)“. Numerická hodnota výrazu paz = 87, větu lze tedy chápat jako náznak, že na začátku bohoslužby je požehnání o osmdesáti sedmi slovech.

Baruch še~amar se říká vstoje. Muž drží při této modlitbě dva přední cicit svého talitu v pravé ruce a na konci je políbí.

7. Od začátku Baruch še~amar až do skončení Šmone esre se nesmí hovořit. V bodu 29 je uvedeno, kdy osoba smí přerušit své modlitby, aby řekla Amen nebo kedušu apod.

Pesukej d´zimra se musí říkat klidně, bez spěchu a bez přeskakování slov. Člověk by neměl slova polykat a měl by vyslovovat tak pečlivě, jako by odpočítával mince. Měl by se soustředit na význam každého slova.

8. Mizmor l´toda se vynechává o šabatu, jom tov, erev Pesach, prostředních dnech Pesachu a o erev Jom kipur. Sefardští Židé vynechávají Mizmor l´toda jen o šabatu a jom tov.

Když říkáme v Ašrej verš pote´ach et jadecha (otvíráš Svou ruku a sytíš každého tvora), soustředíme se na skutečnost, že B~h bdí nad vším a stará se o všechny své tvory. Pokud někdo řekl tento verš bez kavany, musí jej zopakovat. Podle Mišna berura by měl text opakovat od tohoto verše až do konce Ašrej.

Je zvykem říkat vstoje tyto části Pesukej d´zimra: Baruch še~amar, dále od Vajvarech David (a David žehnal) až po Ata hu Hašem ha~Elokim (Ty sám, Hospodine, jsi učinil) a Jištabach (ať je navěky slaveno Tvé jméno). Sefardští Židé nestojí při Jištabach.

9. Když je minjan, říká se po Jištabach poloviční kadiš. Halachot vztahující se ke kadiši jsou uvedeny v bodu 105~108.

Po kadiši řekne chazan Barchu et Hašem ha~mevorach (žehnejte Hospodinu požehnanému) a shromáždění odpoví Baruch Hašem ha~mevorach l´olam va~ed(požehnaný je Hospodin navěky věků). Chazan pak jejich odpověď zopakuje. Poté následuje kriat Šma s průvodními požehnáními.

Kdo přijde pozdě na bohoslužbu

10. Muž by měl přijít do synagogy včas, aby se mohl modlit všechny Pesukej d´zimra s minjanem.

Nejdůležitější je modlit se Šmone esre s minjanem. Proto naši moudří dovolili, aby pozdní příchozí přeskočil některé části Pesukej d´zimra, to mu umožní říkatŠmone esre se shromážděním. Nesmí však vynechat nic z kriat Šma a jeho průvodních požehnání.

11. Kdo přijde do synagogy pozdě, vezme na sebe talit a tefilin a řekne požehnání nad nimi. Pak by měl odříkat požehnání Al netilat jadajim, Elokaj nešama aBirchot ha~Tora. Tato požehnání se musí vždy říci před šacharitem. (Podrobněji o Birchot ha~šachar viz kpt. 3, bod 11)

Pokud již není dost času, aby opozdilec říkal zbývající Birchot ha~šachar, smí je říci až po skončení modliteb. Je~li již velmi málo času, přečte Baruch še~amar, Ašrej a Jištabach a pak pokračuje požehnáními kriat Šma.

12. Podle toho, kolik času ještě zbývá, může opozdilec připojit ještě další modlitby. Uvádíme je podle pořadí přednosti:

A/ Třetí a pátý chvalozpěv z Pesukej d´zimra, tj. Halelu et Hašem min ha~šamajim (chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho na výšinách) a Halelu el b´kodšo(chvalte B~ha v Jeho svatyni).
B/ Zbývající tři chvalozpěvy.
C/ Va~jevarech David až po slova l´šem tif´artecha (Tvé nádherné jméno).
D/ První část Hodu la~Hašem (děkujte B~hu, vzývejte Jeho jméno) až po v´hu rachum (On je slitovný) a pak přeskočit až na v´hu rachum před Ašrej.

13. Kdo přišel do synagogy, když shromáždění říká Jocer or (Stvořiteli světla), měl by odříkat Baruch še~amar, Ašrej a Jištabach, kriat Šma s jeho požehnáními a snažit se, aby Šmone esre začal spolu s ostatními (o Birchot ha~šachar viz bod 11). Pokud by nestihl začít Šmone esre s ostatními, podle Šulchan aruch by měl říkat s přítomnými Jocer or a po bohoslužbě pak odříkat Pesukej d´zimra a vynechat Baruch še~amar a Jištabach. Mišna berura cituje halachický názor Miškenot Jakov, že lépe je, když člověk říká své modlitby v patřičném pořadí bez minjanu, než aby přeskočil Baruch še~amar a Jištabach.

14. Přijde~li někdo pozdě o šabatu nebo jom tov, měl by odříkat Baruch še~amar, Ašrej, Nišmat a Jištabach, a pokud je možné, i části z Pesukej d´zimra (tyto části Žalmů mají přednost před těmi, které se přidávají o šabatu, protože se říkají častěji). Pokud ještě zbývá čas, měl by opozdilec připojit i části Žalmů, určené pro šabat, a to v následujícím pořadí: La~menace´ach, L´David b´šanoto a Tefila l´Moše. Jsou v sidurech spolu s šabatovými modlitbami.

Naši moudří dovolují přeskočit některé části Pesukej d´zimra, aby nám umožnili modlit se Šmone esre v minjanu, ale jen s tou podmínkou, že svědomitě odříkáme kriat Šma s jeho požehnáními, jak vyžaduje halacha. Pokud by někdo ve snaze stihnout začátek Šmone esre odříkal kriat Šma bez patřičného soustředění, je lépe, když nebude říkat Šmone esre s ostatními, ale odříká modlitby v náležitém pořadí, bez toho, aby některou přeskočil.

Kriat Šma (Šma a průvodní požehnání)

15. Kriat Šma a jeho požehnání se říkají po Pesukej d´zimra
(a po kadiši a Barchu, modlíme~li se v minjanu). Před Šma jsou dvě požehnání. První končí slovy jocer ha~me´orot (Tvůrce světel), druhé končí ha~bocher b´amo jisrael b´ahava (Jenž si zvolil svůj lid Izrael s láskou).

Po těchto dvou požehnáních se říká Šma. Micva říkat Šma
dvakrát denně je odvozena ze samotného Šma, ze slov „když budeš uléhat a když budeš vstávat“ (Berachot 2 a).

Význam kriat Šma

16. Kriat Šma se skládá ze tří oddílů: Šma jisrael (Dt 6:4~9),
V´haja im šamo´a (Dt 11:13~21) a Parašat cicit (Nu 15:37~41). Tyto pasáže obsahují tři základy naší víry: důvěru v B~ha, uznání Jeho svrchovanosti a naši ochotu zachovávat Jeho micvot.

V každé generaci musí Židé dosvědčovat svou věrnost a oddanost B~hu, Jeho Tóře i micvot tím, že říkají verš Šma jisrael Hašem elokejnu Hašem echad (Slyš Izraeli, Hospodin je náš B~h, Hospodin je jeden).

17. Šma se má číst s bázní a úctou, a s naprostým soustředěním. Halachické autority píší, že když člověk čte Šma, má to dělat s úmyslem přijmout nebeské jho a s ochotou položit svůj život za posvěcení B~žího jména. To se vyvozuje ze slov „celou svou duší“, tj. i když si On vezme tvou duši.

Tur cituje výrok rav Amrama gaona, že člověk má číst Šma, jako kdyby četl nový edikt krále svým poddaným. Královský edikt by jistě každý četl třesa se úctou a bázní; oč více by se měl třást při čtení Šma, jež pochází od Krále králů!

Šma se nesmí chvatně přelétnout, ale říkat je pomalu a klidně, snažit se porozumět každému detailu, který B~h přikazuje.

Pečlivě vyslovovat Šma

18. Kriat Šma by se mělo velmi přesně vyslovovat. Každou slabiku a hlásku nutno vyslovit správně, tak, aby např. zajin („z“) se lišilo od sin („s“). Jedna slabika nesmí splývat s druhou, nutno udělat pauzu mezi dvěma slovy, z nichž první končí tou hláskou, jíž druhé slovo začíná, např. bechol ~ levavecha, vaavadtem ~ mehera, etchem ~ meerec. Nutno dbát všech pravidel výslovnosti.

Slova kriat Šma by se měla říkat tak hlasitě, aby člověk sám sebe slyšel, co říká.

Co nutno mít na mysli při kriat Šma

19. Při čtení Šma musíme mít na mysli, že účelem je splnění micvy. Musíme rozumět slovům a soustředit se na jejich význam. Zejména to platí pro první verš Šma. Jestliže někdo neříká první verš s náležitou kavanou, nesplní micvu.

Následující vysvětlení slov prvního verše Šma by mělo napomoci náležité kavaně:

Šma jisrael (Slyš, Izraeli) ~ Buď přesvědčen, Izraeli (že)
Hašem (Hospodin) ~ Ten, jenž je Pán nade vším a jenž byl, je a vždy bude
Elokejnu (je náš všemohoucí B~h) ~ jenž je mocný a všemohoucí
Hašem ~ Ten, jenž je Pánem nade vším a jenž byl, je a vždy bude
Echad (jeden) ~ Jeden a jediný, a svrchovaný vládce všeho světa.

Obvykle se první verš kriat Šma říká hlasitě a člověk si přitom zakrývá oči pravou rukou. To má napomoci soustředění. Následující věta (Baruch šem kevod) se říká šeptem. I tento verš se má říci s obzvláštním soustředěním.

20. Tři oddíly Šma mají celkem 245 slov. Aby se dosáhlo po­čtu 248 ~ což odpovídá počtu údů a částí lidského těla ~ opakuje chazan poslední slova kriat Šma,Hašem elokejchem emet. Když se osoba nemodlí s minjanem, namísto opakování
posledních tří slov řekne před Šma slova El melech ne´eman
(B~že, věrný králi). Sefardští Židé neříkají El melech ne´eman, protože opakují vždy slova Hašem elokejchem emet, i když se modlí sami.

Jak se chovat při kriat Šma

21. Při čtení prvního oddílu Šma je zakázáno domlouvat se s druhými gesty či očima, i když je to kvůli micvě. Ve zbývajících oddílech Šma je dovoleno gestikulovat, pokud je to kvůli micvě.

22. Je micva přiložit si při kriat Šma cicit k srdci (je to
odvozeno z verše „a tato slova … budeš mít na svém srdci“). Muž zachytí cicit mezi čtvrtým a pátým prstem levé ruky a při čtení třetího oddílu Šma, který mluví o micvě cicit, drží cicit oběma rukama a podívá se na ně. Někteří muži mají ve zvyku podívat se na cicit, když říkají slova u´re´item oto (budete se na ně dívat).

Muž by měl držet cicit až do slov ne´emanim v´nechemadim la~ad (s věrností a nádherou navěky) v části, začínající slovy emet v´jaciv. Políbí cicit a pustí je.

Při slovech u´kšartem l´ot al jadecha (uvážeš si je jako znamení na ruku) se muž dotkne svých tefilin šel jad a při slovech v´haju l´totafot bejn ejnecha (a budou jako znamení mezi tvýma očima) se dotkne tefilin šel roš. Když dojde ke slovům u´re´item oto dotkne se dvou předních cicit.

23. Při čtení ranního Šma je možno stát nebo sedět, ale kdo předtím seděl, neměl by na Šma vstát.

Když někdo již říkal Šma a slyší, že je shromáždění právě odříkává, měl by se připojit a říci první verš (Šma jisrael), aby to nevypadalo, že nechce přijmout B~ží svrchovanost spolu s ostatními.

Kdy nejdříve lze říkat Šma

24. Podle halachy začíná ráno čas pro Šma tehdy, když člověk rozpozná známou osobu na vzdálenost čtyř amot (cca 2m) ~ to je stejný čas jako pro požehnání nad cicit. (Více o nejranějším čase pro říkání Šma viz kpt. 5, bod 25.)

Nejlepší čas, kdy říkat Šma, je vatikin, tj. těsně před východem slunce, tak, aby člověk mohl začít Šmone esre přesně s východem slunce.

25. Jestliže se někdo musí modlit velmi brzy, např. vydává se na cestu a nemůže říci Šma později, smí říci Šma hned po úsvitu (alot ha~šachar). Časy úsvitu jsou uvedeny v halachických tabulkách. Ježto čas, kdy je možno nasazovat si tefilin, nastane o něco později, neměl by si muž, který se vydává na cestu velmi brzy, nasazovat tefilin, dokud tento čas nenastane (více viz kpt. 6, bod 9).

Nejzazší čas pro Šma

26. Doba denního světla je rozdělena na dvanáct stejných částí, zvaných ša´ot zemaniot. Šma se smí říkat v prvních třech ša´ot zemaniot (čtvrtina doby denního světla). Délka ša´ot zemaniot se liší podle roční doby. V zimě je každá ša´a zemanit kratší než 60 minut, v létě delší než 60 minut.

Je třeba vstát ráno brzy, abychom se mohli modlit šacharit dřív, než bude příliš pozdě říkat Šma. Nutno si uvědomit, že čas pro Šma končí v létě dříve, protože v létě dříve svítá.

Podle Magen Avraham trvá den (= doba denního světla) od svítání (alot ha~šachar) do objevení hvězd (cet ha~kochavim), kdežto podle Gra (Gaona z Vilna) trvá den od východu slunce (nec ha~chama) do jeho západu (škia). Nejzazší čas, kdy je ještě možno říkat Šma je tedy podle Gra o něco později, než nejzazší čas podle Magen Avraham.

Doporučujeme pro praktické využití program Kaluach nebo online Kaluach. Viz. kapitola 5, bod 25.

27. Když muž neříkal Šma a jeho požehnání v prvních třech ša´ot zemaniot, odříká je ve čtvrté ša´a zemanit, v tom případě však nesplnil micvu ranního Šma.

I když už minula i čtvrtá ša´a zemanit, je přesto správné přečíst kriat Šma kdykoli během dne a přijmout tak B~ží svrchovanost, potom by se však již neměla říkat průvodní požehnání. V každém případě musíme říci parašat cicit, abychom si připomenuli Exodus z Egypta (to je samostatná micva, kterou lze vykonat kdykoli během dne).

28. Po kriat Šma se říká jedno požehnání, končící slovy ga´al jisrael (Vykupiteli Izraele). Abychom se připravili na Šmone esre (která se říká vstoje), je zvykem vstát při slovech tehilot el eljon (chvalte Nejvyššího B~ha).

Šmone esre začneme říkat hned po slovech ga´al jisrael. To je ve shodě s ustanovením, že Šmone esre se má připojit k požehnání vykoupení.

Kdy smí člověk přerušit svou modlitbu (aby odpověděl Baruch hu u´varuch šemo, Amen, kedušu, Barchu, Modim)

29. Tyto halachot jsou uspořádány v přehledu:

Před Baruch še~amar smí přerušit kvůli všem odpovědím. Krátká požehnání by měl po vyslovení B~žího jména doříci bez přerušení. (Viz. MB 54:3, Chajej Adam 5:13 o přerušení delší brachy.)

Kdo se právě modlí Pesukej d´zimra (od Baruch še~amar do konce Jištabach), nesmí říci odpověď Baruch hu u´varuch šemo. Smí odpovědět všechna Amen ~ i když je právě uprostřed verše, pokud není uprostřed fráze.

Amen po Ha~el ha~kadoš a Šome´a tefila ve Šmone esre, Amen před Jehe šme raba i Amen po da´amiran b´alma v´imru v kadiši a slova Baruch Hašem ha~mevorach na Barchu smí člověk odpovědět, i když je uprostřed fráze, a stejně tak i kedušu a Modim d´rabanan. (Viz. MB 51:8, a teké Bi´ur halacha, od slovacarich.)

Kdo odříkává kriat Šma s jeho požehnáními a je právě
mezi jednotlivými oddíly (tj. mezi jocer ha~meorot a ahava raba, mezi ha~bocher b´amo jisrael b´ahava a Šma, mezi u´višarecha a v´haja im šamo´a, mezi ki~mej ha šamajim al ha~arec a va~jomer ha~Šem), nesmí odpovědět Baruch hu u´varuch šemo, ale smí odpovědět všechna Amen. Z keduši smí říci jen verše Kadoš aBaruch kevod, u Modim d´rabanan se jen ukloní a řekne první tři slova, modim anachnu lach. (Viz. MB 59:18, a také MB 66:23.)

Nikdy se nesmí přerušit první ani druhý verš Šma (Šma jisrael a Baruch šem kevod), ani udělat přerušení mezi nimi. Nesmí se přerušit mezi závěrečnými slovy Šma Hašem elokejchem a emet. Nesmí být přerušení mezi slovy ga´al jisrael a začátkem Šmone esre.

Kdo odříkává kriat Šma a je právě uprostřed oddílu, nesmí odpovědět Baruch hu u´varuch šemo ani Amen, s výjimkou Amen po Ha~el ha~kadoš v Šome´a tefila ~ tady by měl pokud možno dokončit verš, který právě říká a odpovědět Amen. Nelze~li dokončit verš, odpoví Amen a začne verš od začátku. U sefardských Židů je zvykem odpovědět toto Amen, i když jsou uprostřed oddílu Šma.

Šmone esre (osmnáct požehnání)

30. Šmone esre bývá často nazývána tefilat ha~Amida (Vstoje) nebo jen tefila (modlitba). Říká se třikrát denně: jako součást šacharitu, minchy i ma´arivu.

Šmone esre bychom měli říkat s pocitem, že vyléváme B~hu své srdce. To vychází z verše Pl 2:19 „vylévej své srdce jako vodu před tváří B~ha“. V Mesilat ješarim, kpt. 19 se píše:

Když se člověk modlí nebo vykonává micvu, musí mít na paměti, že se modlí či koná micvu před Králem králů. To je to, co mínili rabíni nabádáním: „Když se modlíš, věz, před kým stojíš.“ (Berachot 28b) … s minimem pochybností může člověk cítit ve svém srdci skutečnost, že opravdu mluví s B~hem, sděluje mu své prosby a žádosti a B~h naslouchá.

31. Před Šmone esre by měl člověk pomyslet na velikost svého Tvůrce a vlastní nepatrnost, tyto myšlenky mu pomohou soustředit se náležitě na modlitbu.

Je dobré prostudovat si význam a kavanot různých modliteb. Byly sepsány knihy na toto téma a existují sidury s komentářem k modlitbám. S ohledem na obzvláštní význam Šmone esre probíráme podrobněji její strukturu i jednotlivé části.

Text Šmone esre

32. Text Šmone esre sestavili anšej kneset ha~gdola (členové Velkého shromáždění) na začátku období 2. Chrámu. Podle Masechet Megila (17b) k nim patřil i autor Knihy Ezdráš (Sofer Ezra) a poslední proroci ~ Chagaj (Ageus), Zecharja a Malachi. Členové Velkého shromáždění stanovili osmnáct požehnání této modlitby. Po zničení 2. Chrámu se sanhedrin přemístil do Jabne a bylo připojeno ještě jedno požehnání, V´lamalšinim (sepsal je Šmuel ha~Katan na příkaz Jochanana b. Zakaj). I když se tedy modlitba stále nazývá Šmone esre (Osmnáct požehnání), ve skutečnosti má požehnání devatenáct.

V kpt. 2, bodu 5 jsme citovali názor Rambama, že tefila je micva nařízená Tórou. Členové Velkého shromáždění stanovili její pevné znění.

Části Šmone esre

33. Před samotnou Šmone esre říká se verš (Ž 51:17) „Pane, otevři má ústa, aby hlásala Tvou chválu“ ~ začínáme prosbou, aby nám B~h pomohl modlit se k Němu.

Šmone esre je rozdělena do tří částí:

A/ Chvály ~ první tři požehnání
B/ Prosby ~ třináct prostředních požehnání
C/ Díkůvzdání ~ poslední tři požehnání

Chvály: Dříve než předložíme své prosby, začneme velebením a chválou B~ha. Naši moudří řekli: „Člověk by měl vždy nejdřív
B~ha chválit, než Ho bude prosit.“ (Berachot 32a). Tři požehnání této části jsou Avot (končící slovy magen Avraham), Gevu­rot (končí mechaje ha~metim) a Keduša (končící slovy ha~el ha~kadoš).

Prosby: V následujících třinácti požehnáních prosíme B~ha o všechny naše potřeby. Požehnání jsou formulována v plurálu, protože prosíme za celý židovský národ. Prosíme, aby každému Židovi bylo pomoženo v jeho duchovním úsilí (požehnání Chonen ha~daat), ve studiu Tóry, při pokání za hříchy; aby byl vykoupen ze svého utrpení a těšil se dobrému zdraví a živobytí. Prosíme také o trvalé potřeby celého společenství, např. za návrat z exilu, za znovunastolení zákona Tóry (Hašiva šoftejnu), za obnovení Chrámu v Jeruzalémě, za příchod mesiáše (Et cemach David) atd. Poslední z této části je požehnání Šma kolenu (slyš náš hlas), v němž prosíme B~ha, aby přijal naše modlit.

Díkůvzdání: Poslední tři požehnání jsou Rece, Modim a Sim šalom. V nich děkujeme B~hu za to, že naslouchá našim modlitbám i za Jeho neskonalou laskavost k nám. Vznášíme také několik obecných proseb, aby B~h zůstal nakloněn židovskému národu, aby byla obnovena bohoslužba v Chrámu, aby B~h přijal naše modlitby s láskou a přízní, aby obdařil Svůj národ mírem, dobrotou a požehnáním.

Tur Orach chajim vysvětluje, že tyto stálé prosby jsou vloženy sem, neboť to, že celý národ neustále potřebuje B~ží velkodušnost, je součástí B~ží chvály.

Na konci Šmone esre je oddíl Elokaj necor (B~že můj, střez můj jazyk), který vytvořili učenci talmudu (Berachot 11a). V něm prosíme B~ha, abychom zlepšili své charakterové vlastnosti a otevřeli své srdce Tóře.

34. O šabatu a jom tov má Šmone esre jen sedm požehnání ~ první tři i poslední tři zůstávají, prostřední část je nahrazena jedním požehnáním, zaměřeným na specifiku daného dne, s příslušnými prosbami. Zákony šabatu a jom tov jsou probírány v kapitolách o šabatu a svátcích.

Osobní prosby

35. Své osobní prosby a modlitby smí člověk vložit na těchto místech: do požehnání Šma kolenu před slovy ki ata šome´a (neboť Ty slyšíš), a na konci Elokajnecor, před větou jihju l´racon imrej fi (kéž se Ti líbí řeč mých úst). V těchto místech může každý vlastními slovy prosit o to, co si přeje; může neomezeně vylít svou duši před B~hem a vyjádřit své nejniternější city.

Osobní modlitby se smí vložit i na dalších místech, jestliže člověk splnil určité halachické podmínky.

Jak se chovat při Šmone esre

Kavana

36. Když říkáme Šmone esre, musíme mít na mysli, že stojíme a modlíme se před Králem všeho světa. Měli bychom se dobře soustředit na smysl slov, která říkáme.

Šulchan aruch uvádí:

Ten, kdo se modlí, musí se soustředit na smysl slov, která říká a představit si, že šechína je před ním. Měl by se oprostit od všech rušivých prvků, aby se mohl soustředit jen na svou modlitbu. Ať uváží, že kdyby hovořil s pozemským králem, pečlivě by si připravil svou řeč, aby si byl jistý, že neklopýtne. Oč pečlivěji by měl být připraven před Králem králů, jenž zná mysl každého člověka!

V minulosti chasidim vyhledávali samotu, v níž se intenzívně soustřeďovali na svou modlitbu, až jejich intelekt přemohl a spiritualizoval fyzické tělo. Dosáhli téměř prorocké roviny.

Když někomu, kdo se modlí, vstoupí do mysli profánní myšlenka, měl by se odmlčet, dokud nepřejdou. Měl by se zaměřit na věci, jež pokoří srdce a namíří je k B~hu. Než se začne modlit, měl by rozvažovat o vznešenosti B~ha a vlastní nepatrnosti, a vyloučit ze své mysli všechny myšlenky na radosti tohoto světa.

37. Každý se musí obzvlášť soustředit na smysl slov prvního požehnání Šmone esre (Avot). Tímto požehnáním začíná chválit B~ha a je nepatřičné myslet přitom na jiné věci.

Když si někdo uvědomí ještě před vyslovením B~žího jména v magen Avraham, že neříká první požehnání s náležitou kavanou, měl by se vrátit ke slovům Elokej Avraham (B~že Avrahama) a odtud požehnání zopakovat.

Některé halachické autority tvrdí, že požehnání Modim se má říkat s obzvláštní kavanou, stejně jako první požehnání.

38. Při Šmone esre by člověk neměl nechat své oči těkat,
měl by se modlit se zavřenýma očima, nebo se dívat do siduru.

Je zakázáno modlit se před zrcadlem, protože to vzbuzuje dojem, jakoby se člověk modlil a klaněl vlastnímu obrazu. Neměl by se modlit ani před obrazy či kresbami, protože pohledem na ně by se jeho pozornost odvrátila od modlitby.

Při Šmone esre je zakázáno dělat gesta a posuňky na druhé, s jedinou výjimkou: když se dítě rozpláče a ruší modlitbu, v tom případě se smí gestem naznačit dítěti, aby přestalo plakat.

39. Při Šmone esre, Pesukej d´zimra, Šma a jeho průvodních požehnáních bychom neměli držet v rukou nic kromě siduru, všechno ostatní by pravděpodobně odvrátilo naši pozornost od modlitby.

Odpovědi Amen, kadiš, keduša a Barchu během Šmone esre

40. Ten, kdo se právě modlí Šmone esre, nesmí přerušit modlitbu kvůli odpovědi Amen, kadiši, keduši a Barchu, měl by se jen odmlčet a naslouchat tomu, co říká chazan, aniž se připojí.

41. V obcích, kde se říká Elokaj necor na konci Šmone esre, je dovoleno udělat před jihju l´racon a po ha~mevorach et amo jisrael ba~šalom stejná přerušení jako mezi oddíly kriat Šma (viz bod 29). Pokud možno by se před přerušením měl říci verš jihju l´racon imrej fi.

Ježto sefardští Židé vždy říkají verš jihju l´racon před Elokaj necor, mohou kvůli kadiši, keduši atd. přerušit pasáž Elokaj necor kdekoli. Podle tohoto zvyku však člověk nesmí udělat přerušení kvůli kadiši atd. po ha~mevorach et amo jisrael ba~šalom, pokud předtím neřekl jihju l´racon.

Jestliže někdo již dokončil Šmone esre, ale nemůže udělat tři kroky nazpět, protože ten, kdo stojí za ním, se dosud modlí Šmone esre (viz bod 52), smí odpovědět každé Amen i Baruch hu u´varuch šemo.

Verbalizace modliteb

42. Slova modlitby by se měla artikulovat, neříkat je jen v duchu.

Vyslovovaná modlitba má nesmírnou hodnotu. Řeč je rys, který odlišuje člověka od všech ostatních tvorů a vyslovováním se podtrhne obsah modlitby i usnadní kavana. Avšak člověk by měl vyslovovat jen šeptem, aby jeho hlas neslyšeli ti, kdo jsou kolem. To je odvozeno ze způsobu, jakým se modlila Chana, matka proroka Šmuela: „Pouze její rty se pohybovaly, ale její hlas nebylo slyšet.“ (1 S 1:13)

Tváří k Jeruzalému

43. Ať je člověk kdekoli ve světě, při Šmone esre by se měl otočit tváří směrem k Erec jisrael. Kdo je v Izraeli, otáčí se při Šmone esre k směrem k Jeruzalému a kdo se modlí v Jeruzalémě, otočí se směrem ke zdi Chrámu.

Při modlitbě by si měl každý představit, že stojí v jeruzalémském Chrámu, místě Kodeš ha~kodašim (Svatyně svatyň), jak se modlil král Šlomo ~ „budou se modlit směrem k městu, které jsi vyvolil a k domu, který jsem vybudoval Tvému jménu“ (1 Kr 8:42).

Místo pro modlitbu

44. Jak bylo již zmíněno (kpt. 4, bod 21), každý by měl mít své stabilní místo k modlení a měl by je co nejméně měnit. Nejlépe je mít místo u východní stěny.

Modlit bychom se měli v uzavřeném prostoru, ne v otevřené krajině. Je~li někdo na cestách, smí se modlit v otevřené krajině, i když lépe je modlit se v poněkud skrytém místě, např. mezi stromy.

Způsob modlitby

45. Šulchan aruch uvádí, že naše modlitby jsou náhradou za oběti, jež se přinášely v Chrámu. V důsledku toho zachováváme při modlitbě některé zvyky, jež se podobají zákonům o obětech:

  • Člověk nemá při modlitbě nechat svou mysl těkat. To je podobné jako u obětí, které se staly nepřijatelné, když se mysl od nich odpoutala.
  • Šmone esre se musí říkat vstoje. Také majitel přinášené oběti stál.
  • Každý by měl mít své stabilní místo k modlitbě a přednost má místo u zdi. Rovněž oběti byly přinášeny na stálých místech a nebylo nic dalšího mezi jimi a zdí.

Tři kroky před započetím Šmone esre

46. Než začneme říkat Šmone esre, uděláme tři kroky dopředu. Vyjadřujeme tím, že přistupujeme k B~hu s úctou. Před těmito třemi kroky se obvykle dělají nejdříve tři kroky dozadu.

Stát při Šmone esre

47. Šmone esre se říká vstoje, osoba se přitom neopírá o stůl, sloup apod. Podle Šulchan aruch by měla stát s nohama těsně u sebe, jakoby měla jen jednu nohu, podobna andělům, o nichž je řečeno „jejich nohy byly rovné“, tj. vypadaly jako jedna noha.

Uklánění ve Šmone esre

48. V průběhu Šmone esre se čtyřikrát ukláníme: na začátku a na konci prvního požehnání (Avot) a na začátku a konci požehnání Modim. Úklonou vyjadřujeme svou podřízenost a úctu k B~hu. Na začátku a konci ostatních požehnání se nesmíme uklánět.

Úklona se provádí takto: Při slově Baruch pokrčíme kolena, při slově ata skloníme hlavu a tělo. Před slovem Hašem se pomalu napřímíme, nejdříve hlava, pak tělo.

Na začátku Modim člověk skloní hlavu a tělo a zůstane v této pozici, dokud nedojde ke slovu Hašem. Před vyslovením Hašem se pomalu napřímí. Na konciModim se ukloní stejně jako v požehnání Avot.

Závěr Šmone esre

49. V závěru Šmone esre, po slovech jihju l´racon imrej fi na konci Elokaj necor, se ukloníme a uděláme tři kroky dozadu, tím odcházíme od B~ží přítomnosti. První krok se udělá levou nohou, to je výrazem toho, jak neradi se vzdalujeme od B~ha. Kroky by měly být asi tak dlouhé jako délka našeho chodidla a posledním krokem jen přisuneme levou nohu k pravé.

Potom, stále v úklonu, se nakloníme doleva a řekneme ose šalom bi~mromav (Jenž zjednává mír na výšinách), pak se nakloníme doprava a pokračujeme hu ja´ase šalom alejnu (ať zjedná mír i nám), nakonec se ukloníme dopředu a uzavřeme v´al kol jisrael v´imru amen (a celému Izraeli, a řekněte Amen).

Poté se říká odstavec Jehi racon milfanecha (kéž je Tvá vůle), jímž prosíme za obnovení obětní služby v Chrámu. Ježto modlitby jsou náhradou za chrámové oběti, končíme tefilu prosbou o obnovení Chrámu a o to, abychom mohli sloužit B~hu v Chrámu.

50. Člověk zůstane stát tam, kde dokončil tři kroky, dokud chazan nedojde až ke keduši. Ale je~li místa málo nebo je málo pohodlné, smí se vrátit na své místo, když chazan začne hlasité opakování Šmone esre. Kdo se modlí sám, zůstane stát na místě asi tak dlouho, jak by čekal, kdyby se modlil se shromážděním, minimálně po dobu, než se ujdou čtyři amot.

Tyto halachot mají velmi mnoho podrobností, je nejlépe učit se jejich vykonávání s někým, kdo je dobře zná.

Zákaz sedět a přecházet těsně před osobou, která se modlí Šmone esre

51. Je zakázáno sedět blíž než čtyři amot k osobě, která se modlí Šmone esre. Jestliže se někdo modlí nebo se zabývá činností souvisící s modlitbou, smí sedět blíž než čtyři amot k osobě modlící se Šmone esre. Některé halachické autority dovolují sedět blíž také tomu, kdo studuje Tóru verbalizovaně (ne jen v duchu). Avšak správné je řídit se přísnějším názorem, pokud to nepůsobí těžkosti. Jeden názor říká, že není dovoleno sedět přímo před osobou modlící se Šmone esre či v jejím zorném poli, ani když studujeme Tóru nebo se modlíme. Správné je řídit se tímto názorem.

52. Je zakázáno přejít blíže než čtyři amot před osobou modlící se Šmone esre, neboť by to mohlo odvrátit její pozornost od modlitby.

Ten, kdo již dokončil Šmone esre, nesmí udělat tři kroky nazpět, pokud by se tím dostal blíž než čtyři amot k někomu, kdo stojí za ním a dosud se modlí Šmone esre. Musí počkat, dokud osoba stojící za ním modlitbu nedokončí.

Vsuvky a změny ve Šmone esre

53. O zvláštních dnech a v určitá období roku jsou ve Šmone esre následující drobné změny a vsuvky (všechny jsou uvedeny v siduru):

  • Vsuvka Mašiv ha~ruach u´morid ha~gešem (dáváš vanout větru a padat dešti) se říká v požehnání Mechaje ha~metim v zimním období, od musafu Šemini aceret (dvacátého druhého tišri) do šacharitu prvního dne Pesachu (patnáctého nisanu). V létě se místo toho v požehnání říkají slova Morid ha~tal (sesíláš rosu) ~ ta se říkají od prvního dne Pesachu do Šemini aceret. Některé obce mimo Izrael neříkají v letním období Morid ha~tal (tyto obce pokračují po slovech rav l´hošia hned slovy mechalkel chajim.) Podrobněji viz kpt. 29, bod 67~68 a kpt. 33, bod 19. Jak postupovat, když se někdo zmýlí ve vsuvkách Mašiv ha~ruach a Morid ha~tal, viz bod 56.
  • Ata chonantanu (ozdobil jsi nás). Tato vsuvka se vkládá do požehnání Ata chonen při ma´arivu na konci šabatu a jom tov. Podrobněji viz kpt. 19, bod 3.
  • Prosba za déšť. V zimě se vkládají do požehnání Barech alejnu slova v´ten tal u´matar li~vracha (dej rosu a déšť k požehnání). V létě říkáme jen v´ten bracha (dej požehnání).

Sfaradští Židé mají pro každé roční období jinou verzi pože­­hnání. Zimní verze je „požehnej nám, Hospodine, B~že náš, tento rok a všechny druhy jeho plodin“, v létě se říká „požehnej nám, Hospodine, B~že náš, veškeré naše snažení a požehnej náš rok příznivou rosou“.

V Izraeli se zimní verze říká počínaje ma´arivem sedmého chešvanu a konče minchou o erev Pesach (čtrnáctého nisanu). Letní verze se poprvé říká při ma´arivu první večer chol ha~moed Pesach, a naposledy při minše šestého chešvanu. Další zákony, jakož i halachot pro případ, že někdo neříká správnou verzi, viz bod 57.

Mimo Izrael se zimní verze říká počínaje ma´arivem čtvrtého nebo pátého prosince, tedy šedesát dní po podzimní rovnodennosti (tekufat tišrej). Tento termín vychází ze solárního cyklu a vždy připadne na jeden z uvedených dvou prosincových dní (každý by měl mít židovský kalendář, aby si našel přesný den).

  • Nachem (potěš) vkládá se při minše o Tiša b´av do požehnání Bone jerušalajim. Více viz kpt. 35, bod 31.
  • Anenu (odpověz nám) vkládá se o postních dnech do požehnání Šma kolenu. Podrobněji kpt. 25, bod 8.
  • Ja´ale v´javo (ať vystoupí a přijde) se vkládá o roš chodeš a chol ha~moed do požehnání Rece při šacharitu, minše i ma´arivu. Více viz kpt. 23, bod 5 o halachot roš chodeš a kpt. 29, bod 54 o halachot pro chol ha~moed.
  • Al ha~nisim (za divy) přidává se o Chanuce a Purim do požehnání Modim. Podrobněji kpt. 30, bod 5 a kpt. 31, bod 16.
  • Několik drobných změn je ve Šmone esre během Deseti dnů tšuvy. Jejich podrobný výčet je v kpt. 26, bod 5 a 6.

54. Než se začneme modlit, podíváme se, zda jsou v denních modlitbách toho dne nějaké změny. Modlitby pro zvláštní dny, např. roš chodeš a jamim tovim bychom si měli projít předem, abychom věděli, co máme říkat. Sváteční modlitby bychom měli říkat ze siduru, pijutim (chvalozpěvy, přidávané o jom tov) a další modlitby se skrytými významy bychom si měl pročíst předem, i když je bude říkat ze siduru či z machzoru.

55. Následující přehled uvádí, jak postupovat, když někdo
zapomene na Mašiv ha~ruach a Tal u´matar:

56. Podle Mišna berura (114:10) jestliže někdo zapomene v zimě říci dvě slova mašiv ha~ruach, anebo je omylem řekne v létě, nemusí opakovat nic. Jestliže v létě řekne omylem morid ha~gešem, musí zopakovat požehnání, nebo celou Šmone esre ~ záleží na tom, kdy si svůj omyl uvědomí:

  • Uvědomí~li si před vyslovením B~žího jména na konci požehnání mechaje ha~metim, že neřekl morid ha~gešem, pak dokončí frázi, řekne mašiv ha~ruach u´morid ha~gešem a bude pokračovat ve Šmone esre. (Viz MB 114:29)

    Pokud už řekl v´neeman ata, ale ještě nevyslovil B~ží jméno, pak řekne mašiv ha~ruach u´morid ha~gešem a bude pokračovat dál od v´neeman ata.

    Když omylem řekl v létě morid ha~gešem, vrátí se na začátek požehnání Ata gibor a bude odtud dál pokračovat ve Šmone esre. (Viz ŠA 114:4)

  • Uvědomí~li si to až po vyslovení B~žího jména, ale předtím, než dokončil požehnání, pak řekne lamdeni chukecha (tato slova tvoří část verše Ž 119 Baruch ata Hašem lamdeni chukecha, takže předtím vyslovené B~ží jméno nebude řečeno nadarmo, ale jako součást verše) a vrátí se k mašiv ha~ruach u´moridha~gešem. (MB 114:32)

    Pokud omylem řekl morid ha~tal namísto mašiv ha~ruach u´morid ha~gešem, bude dál pokračovat v požehnání. (ŠA 114:5)

    Když řekl v létě morid ha~gešem, řekne lamdeni chukecha a vrátí se na začátek požehnání Ata gibor. (MB 114:20)

  • Uvědomí~li si opomenutí vsuvky po dokončení mechaje ha~me­tim, ale dříve než začal další požehnání Ata kadoš, řekne vsuvku mašiv ha~ruach u´morid ha~gešem a bude pokračovat Ata kadoš. (MB 114:31)

    Pokud řekl morid ha~tal namísto mašiv ha~ruach u´morid ha~gešem, bude pokračovat Ata kadoš, nemusí vsuvku říkat.

    Když řekl v létě morid ha~gešem, bude opakovat Šmone esre. (ŠA 114:4)

  • Uvědomí~li si opomenutí vsuvky až poté, co začal další požehnání Ata kadoš, anebo po dokončení celé Šmone esre, bude opakovat Šmone esre. (ŠA 114:5)

    Pokud řekl morid ha~tal namísto mašiv ha~ruach u´morid ha~gešem, nebude opakovat Šmone esre.

    Když řekl v létě morid ha~gešem, zopakuje Šmone esre.

  • Jestliže si někdo není jistý, zda řekl Šmone esre se správnými změnami, platí toto: Pokud od začátku dané změny uplynulo méně než třicet dní, předpokládá se, že člověk říkal Šmone esre bez této změny. Pokud uplynulo více než třicet dní od začátku změny, předpokládá se, že člověk říkal Šmone esre již s danou změnou. (ŠA 114:8)
  • Jestliže si někdo je jistý, že měl úmysl říkat Šmone esre s příslušnou změnou, ale nějakou dobu po modlitbě si nemůže vzpomenout, zda skutečně říkalŠmone esre správně, nemusí opakovat Šmone esre. Pokud je však na pochybách hned po modlitbě, musí Šmone esre zopakovat. (MB 114:38)
  • Jestliže někdo v létě neřekl vsuvku morid ha~tal, nemusí opakovat nic ~ v diaspoře jsou obce, které vůbec tuto vsuvku neříkají.

    57. Jak postupovat při opomenutí vsuvky V´ten tal u´matar liv´racha.

    Když někdo tuto vsuvku neřekl v zimě nebo naopak řekl v létě, pak záleží na tom, v kterém místě si to uvědomil:

  • Před vyslovením B~žího jména na konci požehnání mevarech ha~šanim. Vrátí se ke slovům v´ten tal u´matar liv´racha.

    Když řekl vsuvku v létě, vrátí se ke slovům Barech alejnu a odtud bude říkat Šmone esre. (MB 117:14)

  • Uvědomí~li si to až po vyslovení B~žího jména, ale ještě než uzavřel požehnání slovy mevarech ha~šanim, bude pokračovat ve Šmone esre až ke slovům ata šome´a v požehnání Šma kolenu a tam řekne v´ten tal u´matar liv´racha. (MB 117:15)

    Když řekl vsuvku v létě, doplní B~ží jméno slovy lamdeni chukecha a vrátí se na začátek požehnání Barech alejnu.

  • Uvědomí~li si to poté, co uzavřel požehnání slovy mevarech
    ha~šanim
    , ale dříve, než došel ke slovům ata šome´a v požehnání Šma kolenu, bude pokračovat až ke slovům ki ata šome´a v požehnání Šma kolenu a tam řekne vsuvku v´ten tal u´matar liv´racha.

    Když řekl vsuvku v létě, vrátí se k požehnání Barech alejnu a odtud bude říkat Šmone esre.

  • Uvědomí~li si to po vyslovení B~žího jména, ale před slovy šome´a tefila ~ řekne lamdeni chukecha, poté v´ten tal u´matar liv´racha a bude pokračovat kšome´a tefila. (MB 117:19)

    Pokud řekl vsuvku v létě, vrátí se k požehnání Barech alejnu a odtud říká Šmone esre.

  • Uvědomí~li si to po skončení Šma kolenu, ale dříve než začal požehnání Rece, řekne v´ten tal u´matar liv´racha a pokračuje s Rece. (ŠA 117:5)

    Pokud řekl vsuvku v létě, vrátí se k požehnání Barech alejnu a říká odtud Šmone esre.

  • Uvědomí~li si to po začátku Rece, vrátí se k požehnání Barech alejnu a odtud říká Šmone esre.

    Totéž, pokud řekl vsuvku v létě.

  • Uvědomí~li si to po slovech jihju l´racon imrej fi na konci odstavce Elokaj necor, i když neudělal tři kroky zpět, pak zopakuje celou Šmone esre. (MB 117:18)

    Totéž, pokud řekl vsuvku v létě.

  • Jestliže si někdo není jistý, že říkal Šmone esre se správnými změnami, platí: je~li méně než třicet dní od začátku změny, má se za to, že člověk říkalŠmone esre bez dané změny. Pokud uplynulo od začátku změny více než třicet dní, má se za to, že říkal Šmone esre s příslušnou změnou.
  • Když někdo řekl vsuvku v´ten tal u´matar liv´racha a je z té části světa, která v létě potřebuje déšť, viz. ŠA 117:2.
  • Ten, kdo je si jistý, že měl v úmyslu říkat Šmone esre s patřičnými změnami, ale nějakou dobu po modlitbě si nemůže vzpomenout, zda skutečně říkalŠmone esre správně, nemusí opakovat Šmone esre. Ale pokud je na pochybách hned po modlitbě, musí Šmone esre zopakovat.

Kdy začíná čas pro ranní Šmone esre

58. Čas pro Šmone esre začíná při východu slunce a trvá čtyři ša´ot zemaniot, tedy třetinu dne.

Nejlepší doba pro Šmone esre je přesně při východu slunce. Je to odvozeno z verše (Ž 72:5) „budou se Tě bát, dokud bude slunce“. Modlitby, které se říkají v tomto čase, jsou nazývány tefilat vatikin (modlitba zbožných).

59. Musí~li někdo říkat šacharit před východem slunce, měl by se poradit s rabínem, kdy má říkat Šmone esre (a také kdy nasazovat tefilin a říkatŠma). Tato situace může nastat, když se muž musí vydat na cestu brzy ráno a nemůže se modlit během cesty.

60. Časy východu slunce:

Viz kapitola 5, bod 25.

Kdy nejpozději lze říkat ranní Šmone esre

61. Ranní Šmone esre se smí říkat do konce čtvrté ša´a zemanit, tj. do konce třetiny denní doby. V létě je svítání i východ slunce dříve, proto čas, kdy lze říkat Šmone esre, končí dříve než v zimě.

Je dvojí názor na vymezení nejzazšího času pro ranní
Šmone esre. Podle Magen Avraham denní doba trvá od svítání do objevení hvězd, podle Gra trvá den od východu slunce do západu slunce (podrobněji viz bod 26). V halachických tabulkách jsou uváděny oba časy.

Chazanovo opakování Šmone esre

62. Pokud je minjan, chazan po dokončení své Šmone esre opakuje Šmone esre nahlas. Udělá tři kroky zpět a počká asi po dobu, co by ušel čtyři amot. Pak se vrátí na místo, řekne verš Hašem, sefataj tiftach u´fi jagid tehilatecha (B~že, otevři má ústa, aby hlásala Tvou chválu) a opakuje hlasitě celou Šmone esre.

63. Shromáždění by mělo pozorně naslouchat chazanovu opa­­kování a soustředit se na odříkávaná požehnání. Kdyby chazanovu opakování nenaslouchalo alespoň devět mužů, mohla by být jeho požehnání považována za „požehnání řečená nadarmo“. Každý by tedy měl být pozorný. Je zakázáno mluvit během opakování Šmone esre.

64. U každého požehnání odpovídá shromáždění na chazanova slova Baruch ata Hašem slovy Baruch hu u´varuch šemo
(Požehnaný budiž a požehnáno Jeho jméno). Shromáždění také odpoví Amen vždy na konci každého chazanova požehnání. Halachot o Baruch hu u´varuch šemo, Amen a kavaně při odpovědi viz kpt. 10, body 9~11.

Chazan by měl vždy počkat, než shromáždění odpoví Baruch hu u´varuch šemo, aby všichni slyšeli, které požehnání dokončil. Chazan nesmí začít další požehnání, dokud většina shromážděných neodpoví Amen na předešlé požehnání.

65. Otcové by měli učit své děti, aby naslouchaly chazanovu opakování Šmone esre a odpovídaly Amen. Jakmile dítě dokáže odpovědět Amen, získá podíl v budoucím světě.

Při chazanově opakování se shromáždění připojí odříkáním
keduši a Modim d´rabanan. V Izraeli při chazanově opakování Šmone esre kohanim žehnají přítomným.

Keduša

66. Poté, co chazan skončí požehnání mechaje ha~metim,
shromáždění se k němu připojí v keduši. Text keduši je v sidurech.

Odříkáním keduši vyjadřujeme ochotu posvětit B~ží jméno a úmysl naplnit verš Tóry „ať jsem posvěcen mezi Izraelci“ (Lv 22:32). Říkáme~li kedušu s náležitou kavanou, B~h nás obdaří svou svatostí. Podle Tur náležitě řečená keduša působí B~hu velkou radost.

67. Při keduši stojíme s nohama u sebe, tak jako stojíme při Šmone esre, s očima upřenýma k nebesům. Při slovech Kadoš kadoš kadoš, Baruch aJimloch se zhoupneme a snažíme se pozvednout paty i celé tělo vzhůru.

Jestliže někdo již kedušu odříkal a uslyší jiné shromáždění říkat kedušu, má ji říkat znovu s tímto shromážděním.

Modim d´rabanan

68. Když chazan dojde k Modim, shromáždění se ukloní spolu s ním a začne odříkávat Modim d´rabanan, které je uvedeno v sidurech. Tato pasáž začíná slovy modim anachnu lach še~ata hu Hašem elokejnu, velokej avotejnu, elokej kol basar (děkujeme Tobě, jenž jsi Hospodin, náš B~h a B~h našich otců, B~h veškerého těla). Mezitím, co shromáždění odříkává Modim d´rabanan, chazan pokračuje nahlas s Modim.

Birkat kohanim (kněžské požehnání)

69. Je micva, že kohanim mají žehnat svým bližním Židům. Tato micva je odvozena z verše „budete žehnat děti Izraele těmito slovy“. (Nu 6:23)

V Sefer ha~Chinuch se píše:

Jedním z důvodů micvy je, že B~h ve své dobrotě si přeje požehnat svému národu prostřednictvím svých služebníků kohanim. Ježto jsou stále přítomni v jeho Chrámu a každá jejich myšlenka se upírá k B~ží službě a jejich duše jsou poutány bázní před B~hem po celý den, mohou pro své zásluhy žehnat židovskému národu. Všechny skutky židovského národa tedy budou požehnány a spočine na nich B~ží milost. (Micva 378)

Každý kohen v synagoze musí pozvednout ruce a žehnat shromážděným.

Birkat kohanim se říká jen tehdy, je~li přítomen minjan. Kohanim se započítávají do minjanu.

Muži, kteří nejsou kohanim, mají zakázáno říkat Birkat kohanim.

Před Birkat kohanim

70. Kohen, který nemůže žehnat shromážděným kvůli slabosti atd., musí odejít ze synagogy dříve, než chazan vyvolá „Kohanim!“ Kohen by měl odejít, než chazan začne Rece. Obvykle se kohen vrací do synagogy až po skončení Birkat kohanim.

71. Dříve než kohanim přistoupí k aron ha~kodeš, levité jim umyjí ruce. Levita vylije vodu na kohenovy ruce až po zápěstí. Připomíná to mytí rukou před zahájením obětní služby v Chrámu. U sefardských Židů si levita nejdříve umyje své ruce, než vylije vodu na ruce kohenovy.

72. Když chazan začne Rece, všichni přítomní kohanim začnou přistupovat k aron ha~kodeš. Kohen, který nepřistoupí k aronu dřív, než chazan skončí požehnání Rece, nesmí se účastnit Birkat kohanim a musí na dobu požehnání odejít ze synagogy.

73. Poté, co kohanim říkali spolu se shromážděním Modim d´rabanan, odříkají Jehi racon milfanejcha Hašem elokejnu še~tehe bracha zo še~civanu l´varech et~amcha jisrael bracha šlema v´lo jehe bah michšol v´avon me~ata v´ad olam (Kéž je Tvá vůle, Hospodine, B~že náš a B~že našich otců, že toto požehnání, které jsi nám přikázal udělovat Svému lidu Izraele, bude plným požehnáním, že nebude v něm žádná překážka ani hřích od nynějška až navěky).

Kohanim odříkávají tuto modlitbu pomalu, aby skončili zároveň s chazanem, který dokončuje požehnání ha~tov šimcha u´lecha na´e l´hodot. Amen, jímž odpoví shromáždění, tak odpovídá na obě požehnání. Rovněž kohanim řeknou Amen na chazanovo požehnání.

Řád Birkat kohanim

74. Když kohanim žehnají shromáždění, musí být soustředění. Neměli by se dívat na přítomné, měli by mít sklopené oči, jak je zvykem při modlitbě, hlavu zahalenou talitem. Shromáždění se má soustředit na slova požehnání a všichni by měli být otočeni tváří ke kohanim, i když nevidí obličeje kohanim ani jejich ruce.

75. Kohanim pozvednou ruce do výše ramen, pravou ruku o trochu výš než levou. Vztáhnou paže s dlaněmi otočenými dolů a roztáhnou prsty na rukou tak, aby mezi prsty obou rukou bylo pět mezer (tj. dva a dva prsty na každé ruce k sobě s mezerou mezi nimi, mezera mezi ukazováčkem a palcem a mezi oběma palci).

Nejprve stojí kohanim čelem k aron ha~kodeš. Jsou~li v synagoze aspoň dva kohanim, jeden ze shromážděných vyvolá poté, co chazan doříká Modim: „Kohanim!“ V některých obcích vyvolá kohanim chazan. Někde je zvykem, že chazan říká pasáž Elokejnu a když dojde ke slovu „kohanim“, vyvolá je hlasitě.

Pak začnou kohanim odříkávat požehnání ašer kidšanu b´kedušato šel aharon. V tomto místě se otočí po své pravé ruce a stojíce tváří k shromážděným pokračují v´civanu l´varech et amo jisrael b´ahava. Shromáždění odpoví Amen, chazan na toto požehnání Amen neříká.

Chazan hlasitě pronáší text Birkat kohanim slovo za slovem a kohanim po něm každé slovo opakují. Vždy, když kohanim dokončí větu, shromáždění odpoví Amen.

76. Osoba, která vyvolá „kohanim!“, musí s vyvoláním počkat, dokud většina shromáždění neodpoví Amen na požehnání Modim. Kohanim nesmí začítBirkat kohanim, dokud neuslyší zvolání „kohanim!“. Během Birkat kohanim nesmí chazan ani kohanim pronést další slovo, dokud všichni kohanim nedokončí obrat a (tam, kde se to vyžaduje) dokud většina shromáždění neodpoví Amen.

Když kohanim pronášejí slova požehnání končící příponou „~cha“ (ti, tě) a při posledním slovu šalom, obrátí se do stran. Důvodem je zahrnout do požehnání i přítomné, kteří stojí po stranách.

Další zákony

77. Pouze ti, kteří stojí před kohanim nebo po stranách, získají kohenské požehnání (tj. ne ti, kdo stojí vzadu za kohanim). Proto ti, kdo sedí u východní stěny synagogy, která je obvykle za kohanim, opustí svá místa a postaví se tak, aby při požehnání byli tváří ke kohanim. Každý ve shromáždění by měl stát tváří ke kohanim. Lidé stojící před nimi, budou tváří k východu, lidé stojící po stranách se otočí tak, aby stáli tváří ke kohanim.

78. Birkat kohanim se musí pronášet hlasitě, v hebrejštině, kohanim mají vztažené paže. Všechny detaily jsou z Tóry. Kohen, který není schopen dodržet všechny detaily, nesmí říkat požehnání a musí odejít ze synagogy, než chazan začne Rece.

Po Birkat kohanim

79. Po Birkat kohanim začne chazan odříkávat požehnání
Sim šalom. Kohanim se otočí po své pravé ruce tak, aby stáli čelem k aron ha~kodeš a říkají následující pasáž: Ribon ha~olamim asinu ma še~gazarta alejnu ase ata ma še~hivtachetanu haškifa mi~me´on kodšecha min ha~šamajim u´varech et amecha et jisrael (Pane všeho světa, vykonali jsme, co jsi nám uložil, nyní prosím učiň, jak jsi nám slíbil. Shlédni ze svého svatého obydlí v nebesích a požehnej svému izraelskému lidu i půdě, kterou jsi nám dal.) Kohanim tuto modlitbu říkají pomalu, aby skončili zároveň s chazanovým ukončením Sim šalom, takže když shromáždění odpoví Amen, platí to oběma požehnáním. Pokud kohanim skončí dříve než chazan, připojí ještě Adir ba~marom šochen bi~gevura ata šalom v´šimecha šalom jehi racon še~tatim alejnu šalom
(Mocný na výšinách, jenž sídlí v síle, Ty jsi Mír a tvé jméno je Mír. Ať je Tvou vůlí dát nám a celému svému lidu Izraele mír.)

Kohanim se nesmí otočit k aron ha~kodeš dřív, než chazan začne Sim šalom. Když jsou kohanim tváří k aronu, nechají poklesnout paže. Zůstanou vpředu, dokud chazan nedokončí Sim šalom a dokud většina shromážděných neodpoví Amen.

Když nejsou přítomni žádní kohanim

80. Když v synagoze nejsou žádní kohanim, chazan přečte po Modim krátkou modlitbu (je uvedena v sidurech). Modlitba začíná Elokejnu v´elokej avotejnu a obsahuje text kohenského požehnání. Shromáždění odpovídá na každý ze tří veršů Ken jehi racon (Tak se staň) namísto Amen.

Kdy se říká Birkat kohanim

81. Birkat kohanim se říká každý den při šacharitu, a také při musafu o šabatu, roš chodeš a jom tov. Birkat kohanim při minše v postních dnech a přiNeile o Jom kipur ~ viz kapitoly k těmto dnům.

V některých obcích mimo Izrael kohanim říkají Birkat kohanim jen při musafu jom tov. To je proto, že tehdy jsou lidé prodchnuti radostí. Při šacharitu během týdne, o šabatu a roš chodeš říká chazan Elokejnu v´elokej avotejnu, namísto Birkat kohanim.

Uvedené zákony Birkat kohanim jsou zestručněny. Nebyly začleněny některé podrobnosti, např. kteří kohanim nesmí říkat požehnání a jak postupovat, jestliže chazan je kohen. Každý kohen by měl být obeznalý v těchto halachot, neboť to je jeho doména.

Tachanun

82. Tachanun se říká po Šmone esre (a je~li přítomen minjan, po chazanově opakování Šmone esre). Modlitba obsahuje úpěnlivé prosby k B~hu, aby nám odpustil a vykoupil nás kvůli Sobě.

83. Oddíl začínající Rachum v´chanun je provázen „padáním na tvář“ ~ nefilat apajim. Dnes se to neprovádí doslovně, obvykle člověk sedí, skloní hlavu ke straně a zakryje si tvář látkou, např. rukávem. Při šacharitu muž pravák skloní hlavu napravo a zakryje si tvář pravou paží, protože na levé má tefilin. Při minše anebo když nemá tefilin na levé paži, skloní hlavu doleva a zakryje si tvář levou paží.

Sefardští Židé neříkají oddíl Rachum v´chanun. Místo toho říkají vsedě a bez nefilat apajim žalm L´David ejlecha Hašem.

84. Nefilat apajim se provádí vsedě. Nefilat apajim se smí provést vstoje jen tehdy, jestliže se člověk nemůže posadit, např. proto, že za ním stojící osoba se dosud modlí Šmone esre.

Po nefilat apajim zůstaneme sedět až do slov va´anachnu lo neda. Zbývající část modlitby počínaje slovy ma na´ase se říká vstoje.

Nefilat apajim se provádí jen tam, kde je sefer Tora (svitek Tóry). Tam, kde sefer Tora není, říká se Tachanun bez nefilat apajim. Mišna berura uvádí různé názory, zda se má či nemá provádět nefilat apajim tam, kde není svitek Tóry, ale jsou tam svaté knihy. V Jeruzalémě se obvykle nefilat apajim dělá i tam, kde není svitek Tóry, ale jsou tam svaté knihy.

85. Bude~li někdo mezi Šmone esre a Tachanun obšírně mluvit o jiných věcech, nebude jeho Tachanun v nebesích přijato. Ale smí udělat přerušení kvůli svaté věci, např. aby odpověděl Amen, Jehe šme raba atd. Halachicky je dovoleno i přerušení kvůli krátkému hovoru s přítelem.

Někde se před Tachanun odříkává viduj a Třináct B~žích vla­stností / atributů. Viduj je standardní vyznání vin hříšníka. Text je uveden v siduru a tvoří jej výčet pochybení, uspořádaný podle hebrejské abecedy: Ašamnu, bagadnu, gazalnu atd.

Tachanun v pondělí a čtvrtek

86. Pondělí a čtvrtek jsou považovány za dny milosti. Když si Izraelité udělali zlaté tele, Moše vystoupil na horu Sinaj a vrátil se po čtyřiceti dnech se zprávou, že B~h jim odpustil. Moše vystoupil na horu Sinaj ve čtvrtek a vrátil se v pondělí. Proto se v pondělí a čtvrtek říká více proseb. Prosby se říkají vstoje, čteme je pomalu a s velkým soustředěním.

Po Tachanun se říká poloviční kadiš. Po něm následuje v pondělí a čtvrtek El erech apajim. Tato modlitba se vynechává ve dnech, kdy se neříkáLa~menac´each před U´va l´cijon (podrobněji bod 101). V pondělí, čtvrtek a pondělí, jež následují po šabatu po roš chodeš chešvan a roš chodeš ijar se říkají zvláštní selichot (kajícné modlitby) a Avinu malkenu. Nazývají se selichot BaHab (selichot pro druhý, pátý a druhý den). Jsou uvedeny v některých sidurech. Sefardští Židé tyto selichot neříkají.

Dny, kdy se Tachanun vynechává

87. Tachanun se neříká o šabatu, jom tov a roš chodeš. Vynechává se rovněž v následujících dnech (uvádíme je tak, jak jdou po sobě v průběhu roku):

  • Erev Roš ha~šana (i když Tachanun je začleněno do selichot, které se říkají před šacharitem o erev Roš ha~šana)
  • Od erev Jom kipur (devátého tišri) až do isru chag Sukot. Většina lidí neříká Tachanun až do roš chodeš chešvan.
  • Celých osm dní Chanuky
  • Tu bi~švat
  • Purim a Šušan Purim (čtrnáctého a patnáctého adaru). V přestupném roce se Tachanun vynechává čtrnáctého a patnáctého dne v obou adarech.
  • Celý měsíc nisan
  • Většina lidí neříká Tachanun o Pesach šeni (čtrnáctého ijaru)
  • Lag be~omer (osmnáctého ijaru)
  • Od roš chodeš sivan až do isru chag Šavuot
  • Většina lidí neříká Tachanun v šesti dnech, následujících po Šavuot
  • Tiša b´av (devátého avu)
  • Patnáctého avu

88. Tachanun se neříká v domě truchlícího v období šiva. Tachanun se neříká, je~li přítomen chatan (ženich), slavící sedm dní veselí po svatbě (pokud ženich byl předtím ženatý a nevěsta vdaná, tj. jsou vdovec a vdova, vynechává se Tachanun jen první tři dny po jejich svatbě). Tachanun se rovněž neříká, má~li být toho dne v synagoze brit mila (obřízka) nebo jsou~li přítomni mohel (obřezávač), sandak (komu byla dána pocta držet dítě při obřadu) či otec dítěte. To platí, i když brit mila bude provedena jinde. Viz také kpt. 8, bod 3.

Čtení z Tóry v pondělí a ve čtvrtek

Ustanovení Mošeho a Ezry

89. Moše stanovil, že Tóra se má číst v pondělí a ve čtvrtek (vedle čtení o šabatu a jom tov), aby židovský národ nebyl tři dny bez Tóry. Ezra (Ezdráš) stanovil, že v těchto dnech mají být k Tóře vyvolány tři osoby a každý z těchto dní se má číst ne méně než deset veršů.

V pondělí a čtvrtek se čte první oddíl z týdenní části Tóry (parašat ha~šavua), jež se bude číst o nadcházejícím šabatu. Oddíl, který se čte i přerušení v textu, kdy jsou vyvolány jednotlivé osoby ze tří, jsou uvedeny v některých sidurech. Z Tóry se čte jen tehdy, je~li přítomen minjan.

Vyjmutí Tóry

90. Když je svitek Tóry vyjmut z aron ha~kodeš, chazan a shromáždění říkají několik veršů a modliteb (jsou uvedeny v sidurech). Shromáždění stojí při vyjmutí sefer Tora ze svatostánku i při nesení svitku přes synagogu, až do položení na čtecí pult (bimu).

Ten, kdo nese sefer Tora, měl by jej držet v pravé ruce. Jde po své pravé ruce kolem bimy, až stane před ní. Je micva, že přítomní mají vzdát úctu Tóře tím, že provázejí sefer Tora k bimě.

Alijot k Tóře

91. Tři muži obdrží alijot (tj. jsou vyvoláni, aby řekli požehnání nad Tórou). První aliju obdrží kohen, druhou levi a třetí jisrael. Tóra o kohenovi říká „měj ho za svatého“ (Lv 21:8). Učíme se z toho, že kohen má přednost ve všech svatých věcech, např. vede Birkat ha~mazon, je hlavním řečníkem atd. Z verše (Dt 31:9) „a předal ji (Tóru) kohanim, leviovcům“ se učíme, že po kohenovi následuje levita.

Existuje mnoho podrobností k alijot, které platí i pro čtení z Tóry o šabatu a jom tov. Některé z těchto zákonů:

  • Dva bratři nebo otec a syn by neměli dostat dvě po sobě jdoucí alijot.
  • Není~li v synagoze přítomen žádný kohen, je první alija dána levitovi nebo jisraelovi. V tom případě nesmí druhou aliju obdržet levita, ale jisrael.
  • Jestliže v synagoze je přítomen kohen, ale žádný levita, obdrží kohen první i druhou aliju. Jisrael dostane třetí a další alijot.
  • Není~li v synagoze žádný kohen ani levita, všechny alijot obdrží jisraelim.

92. Osoba, která obdrží aliju, by měla jít k bimě tou nejkratší cestou a uchránit shromáždění nadbytečného čekání. Pokud jsou cesty k bimě stejně dlouhé, osoba přijde zprava. Pak rozevře svitek a podívá se na počáteční verš své aliji, nad nímž řekne požehnání (aby věděla, nad kterými verši říká požehnání). Pak oběma rukama uchopí dřevěné rukojeti svitku (acej chajim). Má zakázáno dotknout se pergamenu Tóry rukou, ale smí se ho dotknout oděvem, talitem apod.

93. Pak vyvolaný zavře oči a hlasitě (aby to slyšelo celé shromáždění) pronese Barchu et Hašem ha~mevorach (žehnejte Hospodinu požehnanému), načež shromáždění odpoví Baruch Hašem ha~mevorach l´olam va~ed (požehnaný je Hospodin na věky věků). Vyvolaný zopakuje odpověď shromáždění a pak řekne požehnání Ašer bachar banu mi~kol ha~amim v´natan lanu et Tora (Jenž jsi nás vyvolil ze všech národů a dal nám Svou Tóru).

Kriat ha~Tora (čtení z Tóry)

94. Shromáždění odpoví Amen a ba´al korej (oficiální předčitatel) začne číst ze sefer Tora. Muž, který obdržel aliju, čte tiše spolu s ba´al korej, drže přitom acej chajim. Oba ~ vyvolaný i ba´al korej ~ musí při čtení stát bez opírání (např. o stůl). Obvykle jsou u bímy nejméně tři osoby ~ ba´al korej, vyvolaný a další muž.

95. Ba´al korej musí být obeznalý v halachot, které se vztahují ke čtení z Tóry. Musí rovněž dobře znát parašu i správnou kantilaci (te´amim), aby četl správně.

Shromáždění musí naslouchat čtení. Od okamžiku, kdy je svitek rozevřen ke čtení až do skončení čtení je zakázáno mluvit. Nejlépe je při čtení z Tóry stát, jako stáli Izraelité, když dostali Tóru na har Sinaj. Každý by měl mít při čtení pocit, jakoby právě teď dostával Tóru. Avšak pro koho je obtížné stát, smí se posadit. Při Barchu a Baruch Hašem ha~mevorach, jež se říkají před čtením, musí všichni stát, kvůli svatosti těchto veršů. U sefardských Židů však je zvykem sedět při požehnáních i při čtení z Tóry.

96. Je zakázáno odejít ze synagogy od rozevření sefer Tora ke čtení až do konce čtení. Když se ze svitku právě nečte, např. mezi jednotlivými alijot, je dovoleno odejít z naléhavého důvodu. To platí pouze tehdy, jestliže už člověk slyšel čtení z Tóry pro daný den, anebo když má v úmyslu hned se vrátit. I když někdo odejde, v synagoze musí zůstat nejméně deset mužů.

Po čtení z Tóry

97. Je zvykem, že osoba, která obdržela aliju, po čtení políbí Tóru. Pak sroluje svitek a nahlas řekne požehnání Ašer natan lanu Torat emet v´chajej olam nata b´tochenu (Jenž jsi nám dal Tóru pravdy a věčný život jsi vsadil v prostřed nás). Šulchan aruch vysvětluje, že slova „Tóra pravdy“ odkazují k Psané Tóře a slova „vsadil jsi věčný život vprostřed nás“ mluví o Ústním zákonu. Některé obce říkají mírně odlišnou verzi požehnání: Ašer natan lanu Torato Torat emet (Jenž nám dal Svou Tóru, Tóru pravdy).

98. Ten, kdo obdržel aliju, obvykle zůstane na bimě, dokud neskončí čtení pro dalšího vyvolaného (tento zvyk se nedodržuje ve všech obcích) a pak teprve sestoupí z bimy opačnou stranou, než přišel. Na své místo se vrací delší cestou. Vrací se pomalu, aby nevzbudil dojem, že čtení z Tóry pro něj bylo břímě.

Když bylo dokončeno čtení z Tóry pro daný den, říká se poloviční kadiš. Jediná doba, kdy se po čtení z Tóry neříká poloviční kadiš, je mincha o šabatu a postních dnech.

Vyzdvižení sefer Tora

99. Po skončení polovičního kadiše je sefer Tora vyzvednut do výše. Ten, kdo vyzdvihne Tóru, rozevře ji na šířku tří sloupců a pak, drže ji za dřevěné rukojeti, otáčí se s ní doprava, doleva, dopředu a dozadu, aby všichni shromáždění mohli vidět její písmo. Je micva, že všichni přítomní se mají podívat na písmo Tóry, uklonit se a říci V´zot ha~Tora… (a toto je Tóra…) ~ celý text je v sidurech. V kabalistických knihách je psáno, že kdo rozezná při zvednutí Tóry písmena sefer Tora tak dobře, že je dokáže přečíst, získá velkou duchovní energii.

U sfaradim a v několika dalších obcích je sefer Tora vyzdvižen a písmo ukázáno přítomným předtím, než se z Tóry čte.

Svitek je postaven a rolováním uzavřen tak, aby šev, spojující dva pruhy pergamenu byl uprostřed. To je proto, že kdyby, nedej B~h!, se svitek roztrhl, roztrhne se jen šev a pergamen zůstane nepoškozen.

Pokud je nutné dotknout se pergamenu při rolování, mělo by se to udělat talitem nebo oděvem, ale nedotýkat se přímo pergamenu.

Vrácení Tóry do aron ha~kodeš

100. Když byl svitek Tóry rolováním uzavřen, chazan řekne Jehi racon… (celý text je v siduru). Tento text se vynechává ve dnech, kdy se neříkáTachanun. Sefardské obce tuto pasáž neříkají.

Když se sefer Tora vrací zpět do aron ha~kodeš, je nesen opačnou stranou, než byl přinesen k bimě. Přitom shromáždění stojí a říká verše, uvedené v siduru. Muži, kteří vyzdvihli a zavřeli svitek, provázejí jej na cestě k svatostánku a vyčkají, než je uložen dovnitř. Je micva, že ti, kolem nichž je svitek nesen, mají jej provázet k aron ha~kodeš. Je i micva, že ti, kdo jsou před synagogou, mají vstoupit a dívat se, jak je Tóra vyjímána nebo ukládána, podle principu „v množství lidu spočívá důstojnost krále“ (Př 14:28).

Závěrečná část bohoslužby

101. Bohoslužba pak pokračuje Ašrej (Ž 145). Při slovech „Ty otvíráš svou ruku a sytíš touhu každého živého tvora“ (poteach et jadecha…), by se měl člověk soustředit na to, že B~h pečuje o všechny a opatřuje Své tvory vším potřebným. Po Ašrej se říká La~menace´ach (Ž 20). Tento žalm se vynechává o šabatu, jom tov, roš chodeš, erev Jom kipur, Chanuce, Purim (čtrnáctého i patnáctého v obou adarech), erev Pesach a Tiša b´av. V některých obcích se vynechává také o erev Sukot, erev Šavuot a ve dnech, následujících po jom tov (isru chag). Sefardští Židé neříkají La~menace´ach ve dnech, kdy se vynechává Tachanun.

102. Pak se říká U´va l´cijon. V tomto textu jsou verše Kadoš kadoš kadoš Hašem ceva´ot melo chol ha~arec kevodo a Baruch kevod Hašem mi~mekomo, a také aramejský překlad těchto veršů. Tyto verše jsou známy jako keduša d´sidra. Podle Talmudu je keduša d´sidra obzvlášť důležitá a člověk se tedy musí při čtení dobře soustředit. Neměl by odcházet ze synagogy dřív, než řekne spolu se shromážděním keduša d´sidra, leda v případě nutnosti.

Je lépe říkat keduša d´sidra se shromážděním, proto když někdo ještě neskončil Ašrej a La~menace´ach, zatímco ostatní již začali verš V´ata kadoš(který je těsně před keduša d´sidra), měl by se připojit k ostatním a verše, které přeskočil, říci potom. Říká~li se keduša d´sidra se shromážděním, měl by se aramejský překlad číst potichu.

Konec bohoslužby

103. Poté se říká žalm dne (šir šel jom) ~ to je žalm, který zpívali levité v Chrámu, když byla přinášena každodenní oběť. Pro každý den týdne je určitý žalm. Někde se říkají před šir šel~jom další žalmy. Tyto žalmy jsou uvedeny v sidurech.

Po šir šel jom následuje Ejn k´elokejnu a Pitum ha~ketoret. Každý by se měl snažit pečlivě číst Pitum ha~ketoret ze siduru, aby nevynechal žádnou z ingrediencí, jež jsou tam uvedeny.

Alejnu l´šabeach (je naší povinností chválit)

104. Alejnu l´šabeach se říká na konci bohoslužby. Tuto modlitbu složil Jehošua bin Nun, když vstoupil do Svaté země. V Alejnu vzdáváme nejvyšší chválu B~hu, jenž si vyvolil Izrael ze všech národů a prosíme, aby B~ží vládu uznaly všechny národy. Tato modlitba se považuje za modlitbu v nebesích obzvláště ceněnou, proto bychom ji měli říkat s velkou kavanou. Při slovech va~anachnu korim u´mištachavim (poklekáme a klaníme se), se ukloníme.

Některé obce (zejména ty, jež se modlí podle nusach aškenaz), říkají Alejnu l´šabeach před šir šel jom (žalmem dne).

Kadiš

105. Kadiš se říká v určitých stálých místech bohoslužby, např. po Pesukej d´zimra, po U´va l´cijon a Alejnu l´šabeach. Kadiš se říká i při minše a ma´arivu.

Kadiš je modlitba v aramejštině. Posvěcujeme v ní B~ží jméno a prosíme, aby Jeho jméno a vláda byly brzy uznány a velebeny veškerým lidstvem.

106. Kadiš se říká jen tehdy, je~li přítomen minjan (o minjanu viz kpt. 4, body 15~17).

Při kadiši by se všichni přítomní měli soustředit a hlasitě odpovídat Amen a Jehe šme raba tak, jak je předepsáno. Naši moudří uvádějí, že kdo říkákadiš s naprostým soustředěním, získá velkou zásluhu.

Hovořit při kadiši je vážný hřích a každý by si měl proto dát velký pozor, aby během čtení kadiše nemluvil. Měl by pospíšit k místu, kde se čte kadiš, aby jej slyšel a mohl se připojit odpověďmi Amen.

Je několik typů kadiše: poloviční kadiš, kadiš titkabel, kadiš d´rabanan. Každý z nich má jiné zakončení, všechny jsou uvedeny na příslušných místech v siduru.

107. Všichni by měli stát od začátku kadiše až do skončení Jehe šme raba nebo do Amen po d´amiran b´alma. Moabský král Eglon vstal ze svého trůnu, když mu soudce Ehud řekl: „Mám pro tebe výrok B~ží.“ (Sd 3:20). Učíme se od Eglona, že máme povstat, když slyšíme „svaté slovo“ (davar še~b´keduša), např. kadiš.

Podle jednoho halachického názoru má shromáždění stát při kadiši jen tehdy, jestliže už předtím stálo, např. kadiš po Halelu. Podle tohoto názoru se při ostatních kadišim stát nemusí. Sefardští Židé se řídí tímto názorem. Avšak sefardští Židé stojí při kadiši, který je před ma´arivem v páteční večer. Sefardští Židé mají různé zvyklosti, pokud jde o to, zda stát či nestát při kadiš titkabel.

108. Kadiš jatom (kadiš truchlícího) říká syn (nebo jiný muž) na památku zesnulého. Halachot pro kadiš jatom, jakož i kdo má říkat tento kadiš, je~li v synagoze více truchlících, uvádí Bi´ur halacha, na začátku kpt. 132.

I po smrti rodičů můžeme jim prokazovat úctu a získat jim zásluhy ve věčném světě, v němž spočívají jejich duše. Midraš říká, že syn, který říká kadišza své zemřelé rodiče, získá jim velkou zásluhu před nebeským soudem. Další duchovní zásluhy získá syn svým rodičům, když obdrží aliju maftira a když vede bohoslužbu v synagoze, zejména při ma´arivu po šabatu.

Zohar na konci paraši Bechukotaj uvádí, že syn plní micvu ctít rodiče i po jejich smrti tím, že je čestný a spravedlivý člověk a žije podle Tóry: jeho micvot a dobré skutky mají sílu povznést duše jeho rodičů ve světě nahoře.


Nahrazení opomenuté Šmone esre

Kdo musí nahradit opomenutou Šmone esre

109. Když někdo zapomene modlit se šacharit, minchu či ma´ariv, měl by to napravit tím, že při nejbližší další modlitbě řekne Šmone esre dvakrát. Jestliže např. někdo neříkal ma´ariv, řekne Ašrej, jež následuje po chazanově opakování Šmone esre a Tachanun, a pak odříká další Šmone esre, aby nahradil tu za ma´ariv, který promeškal. Podobně když někdo opomněl šacharit, nahradí jej při minše ~ nejdříve odříká Ašrej a pak druhou Šmone esre. Je dvojí názor, zda říkat Ašrej při nahrazování opomenuté minchy při ma´arivu. Podle jednoho názoru se Ašrej neříká, člověk jen vyčká tak dlouho, co by ušel čtyři amot a pak začne druhou Šmone esre.

Kdo modlitbu opomene úmyslně, nesmí ji nahradit.

Pokud se někdo při Šmone esre splete tak, že se vyžaduje, aby jí řekl znovu, ale uvědomí si svou chybu až po uplynutí stanoveného času pro tuto modlitbu, musí vykonat náhradu za ni při nejbližší další modlitbě ~ např. ten, kdo říkal při šacharitu ve Šmone esre v létě vsuvku Tal u´matar a uvědomil si omyl, teprve když minul čas pro šacharit, musí nahradit tuto Šmone esre, až se bude modlit minchu.

Jak nahradit opomenutou Šmone esre

110. Když někdo bude říkat dvě Šmone esre, aby nahradil tu opomenutou, odříká první Šmone esre jako součást aktuální denní modlitby a druhá Šmone esre bude ta, kterou člověk nahrazuje. Obě by měly následovat hned po sobě, odděleny jen Ašrej nebo krátkou pauzou, jak již bylo zmíněno. Ale dříve než člověk začne druhou Šmone esre, měl by naslouchat chazanovu opakování Šmone esre, neboť opakování se považuje za součást první Šmone esre. Měl přečíst i Tachanun, pokud se po první Śmone esre říká.

111. Druhá Šmone esre je vždy stejná jako první Šmone esre. Např. někdo opomenul minchu o erev šabat, bude tedy říkat dvakrát Šmone esre pro šabatový ma´ariv, třebaže druhá Šmone esre je náhradou za všednodenní Amidu.

Další zákony

112. Opomenutá Šmone esre smí být nahrazena pouze při nejbližší další modlitbě, tj. šacharit se nahradí při minše, i když se mezitím říkal musaf. Když někdo opomene musaf (tj. neříkal jej během denní doby), nemůže jej nahradit.

Jestliže musí modlitbu nahradit ten, kdo vede bohoslužbu, bude zproštěn svým hlasitým opakováním Šmone esre. Měl by přitom mít na mysli, že toto opakování je místo opomenuté Šmone esre.

Studium Tóry po modlitbě

113. Studium Tóry je mimořádně důležitá micva. Je zcela zásadní pro řádné zachovávání micvot. Mišna v Pe´a (kpt. 1) uvádí, že studium Tóry „je jako všechny ostatní (micvot) dohromady“. Touto micvou se zabývá kpt. 38, body 8~10.

Talmud uvádí (Šabat 31), že když muž přijde do budoucího světa, první, nač se ho zeptají, bude: „Stanovil sis časy pro studium Tóry?“ Kromě toho, že by měl využít všechen svůj volný čas k toraickému studiu, je muž povinen stanovit si čas pro studium jak ve dne, tak večer (v noci) a musí zajistit, aby tuto pevně stanovenou dobu nepromarnil plněním jiných povinností.

114. Talmud dále uvádí, že ten, kdo jde ze synagogy rovnou do bejt midraše studovat Tóru, zaslouží si spatřit šechínu. Je to odvozeno z verše (Ž 84:8) „pokračují stále s novou silou, objeví se před svým B~hem na Sionu“.

Je tedy dobré studovat Tóru hned po šacharitu. Velkou výhodou pravidelného studia po šacharitu je, že to člověku zabrání zabývat se svými záležitostmi a zanedbat toraické studium, plánované na později.

Ten, kdo nemůže studovat Tóru pravidelně hned po modlitbě, měl by před odchodem ze synagogy studovat aspoň jeden verš z Tóry nebo jednu halachu.