ŠH – Kapitola 6

TEFILIN (fylaktéria)

1. Verš (Dt 6:8) „uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima“ odkazuje k micvě tefilin. Tefilin se přikládají na tělo každý den, kromě šabatu a svátků, jak vysvětleno níže.

Význam tefilin

2. Rambam píše:

Svatost tefilin je mimořádně veliká. Má~li člověk tefilin na hlavě a na paži, bude pokorný a bohabojný, a nebude sváděn k posměškům, planým řečem a špatným myšlenkám. Místo toho zaměří své myšlenky ke slovům Tóry a spravedlivosti.

Muž by se tedy měl snažit mít je na sobě celý den, jak vyžaduje micva. O Ravovi, žáku rabenu ha~Kadoš (rabi Jehudy ha~Nasi) se říkalo, že za celý jeho život ho nikdo neviděl, že by přešel čtyři amot bez hovoru o Tóře, bez tefilin a bez cicit.

Ačkoliv je micva mít na sobě tefilin celý den, ještě větší micva je mít je na sobě při modlitbě. Naši moudří řekli: „Když někdo říká Šma a nemá na sobě tefilin, to je jako by o sobě vydával křivé svědectví.“ Kdo si nenasazuje tefilin, porušuje osm příkazů (micvot ase), neboť ve čtyřech různých pasážích nám Tóra přikazuje nasazovat si tefilin šel roš (nosí se na hlavě) a tefilin šel jad (nosí se nad loktem). Kdo si pravidelně nasazuje tefilin, bude dlouho živ, ježto je řečeno: „B~h je s nimi a budou žít“ (Iz 38:16, Hilchot tefilin 4:25~26).

3. „A budeš to mít jako znamení na své ruce a jako připomínku mezi svýma očima, aby v tvých ústech zůstal Hospodinův zákon, neboť pevnou rukou tě vyvedl Hospodin z Egypta.“ (Ex 13:9). Micva tefilin je nám znamením i připomínkou. Máme~li tefilin na sobě, vtiskujeme si do srdce základy naší víry, napsané v pasážích uvnitř tefilin, stejně jako vzpomínku na Exodus z Egypta. Připomínat si Exodus je důležité, protože tehdy jsme se stali B~žím národem, jenž obdržel Tóru a povinnost zachovávat její micvot.

Co jsou tefilin?

4. Dvě krabičky (domečky) i jejich řemínky jsou zhotoveny z kůže košer zvířete. V krabičkách tefilin jsou kousky pergamenu, rovněž zhotoveného z kůže košer zvířete. Na pergamen napsal sofer stem (oprávněný písař) čtyři úryvky z Tóry. Stem je akronym slov Sifrej Tora, tefilin a mezuzot.

Čtyři úryvky uvnitř tefilin jsou:

  • Kadeš li (posvěť mi /všechno prvorozené/ ~ Ex 13:1~10)
  • Vehaja ki jevi´acha (až tě Hospodin uvede ~ Ex 13:11~16)
  • Šma jisrael (slyš, Izraeli ~ Dt 6:4~9)
  • Vehaja im šamo´a (jestliže budeš opravdu poslouchat ~ Dt 11:13~21)

Každý z úryvků se vztahuje k micvě tefilin a základům židovské víry.

Tyto čtyři pasáže jsou vloženy do tefilin šel jad i do tefilin šel roš. Dříve byly psány na jednom kousku pergamenu, později na čtyřech samostatných kouscích.

5. Tefilin i jejich řemínky jsou natřeny speciálně připravenou černou barvou. Musí být natřeny kvůli micvě. Když barva vybledne nebo se odře, musí se tefilin znovu speciální barvou přetřít. Před natřením tefilin by měl člověk říci L´šem kedušat tefilin ~ kvůli svatosti tefilin. Tefilin smí natřít žena, ale dítě nikoliv.

Krabičky tefilin musí být přesně čtyřhranné, jestliže se některý z rohů zprohýbá, nutno se zeptat rabína, zda jej lze opravit. Opravu smí provést jen odborník ~ zhotovitel tefilin.

6. Podle Chazon Iš musí být řemínky tefilin 11mm široké, podle rava Chaima Na´eh mají být široké 10mm. Je třeba dávat pozor, aby se řemínky neodtrhly či nepřehnuly v místě, kde se uvazují kolem paže, aby se šířka nezmenšila a nestaly se tak neplatné.

Které dny mít na sobě tefilin

7. Tefilin se nasazují každý den, vyjma šabatu a jom tov (jak vysvětleno v následujícím bodu). Je to velmi důležitá micva a zanedbat ji i jediný den je závažný hřích.

8. Je zakázáno mít na sobě tefilin o šabatu a jom tov, včetně druhého dne jom tov, který slaví ti, kdo žijí mimo Izrael. O Chanuce a Purim se tefilin nosí.

V Izraeli i v některých obcích diaspory je zvykem nosit tefilin o chol ha~moed (prostředních dnech Pesachu a Sukot). Další podrobnosti této halachy tu neuvádíme.

Micva tefilin je příkaz (micva ase ~ udělej), vázaný na čas. Proto jsou ženy z této micvy vyjmuty.

Předepsaný čas k nasazování tefilin

9. Je zakázáno spát a mít na sobě tefilin. Muž tedy nesmí na sobě mít tefilin večer, protože by mohl usnout, když je má na sobě.

Nejdříve si lze tefilin nasadit, když lze rozpoznat známou osobu na vzdálenost čtyř amot, to je tentýž čas, kdy lze nejdříve říci požehnání nad cicit. Viz bod 25 v předchozí kapitole.

Zákony vztahující se k talitu a tefilin

10. Tefilin si muž nasazuje před šacharitem, poté, co se zahalí do talitu, a má je na sobě až do konce šacharitu.

11. Talit a tefilin mají být uloženy ve svých obalech tak, aby když je muž ráno vyjímá, sáhl nejdříve po talitu. Pokud jako první nahmatá tefilin, musí si je nasadit před talitem ~ to je kvůli zásadě, že člověk nesmí promeškat micvu, která mu přijde do cesty. Sefardští Židé si vždy berou na sebe nejdříve talit, i když mimoděk vzali jako první do ruky tefilin.

Vstoupit do synagogy, maje na sobě talit a tefilin, má obzvláštní význam. Mnoho mužů si tedy bere na sebe talit a tefilin před vstupem do synagogy.

Kdo nemá tefilin

12. Ten, kdo nemá tefilin, neměl by říkat šacharit, dokud si tefilin od někoho nevypůjčí. Je to proto, že odříkávat Šma a nemít přitom na sobě tefilin je jako vydávat o sobě křivé svědectví (tj. bude říkat verš „uvážeš si je na ruku“, ale nebude je mít na paži uvázané). Pokud by někdo promeškal čas pro Šma tím, že by čekal na tefilin, smí říci šacharit včetně Šma bez tefilin a povinnost nasadit si tefilin splní později (viz kpt. 7, bod 26 o nejzazším čase, kdy je možno říci Šma).

13. Nasazování tefilin je micva, která není závislá na jiných micvot. Jestliže někdo říká šacharit aniž má na sobě tefilin, musí si tefilin nasadit někdy během dne (ne večer). V tom případě pak řekne požehnání nad tefilin a přečte Šma, odstavec z Tóry nebo část ze Žalmů.

Nasazování tefilin šel jad (na paži)

14. Tefilin šel jad se nasazuje před tefilin šel roš. Tefilin šel jad se přiloží na spodní polovinu levého bicepsu (naši moudří jej nazývají kiboret), blíže k lokti než k podpažní jamce. Podle Gra (Gaona z Vilna) se tefilin šel jad smí přiložit na kteroukoli část bicepsu, i na horní polovinu nadloktí.

Tefilin šel jad se lehce stočí směrem k tělu. Když muž dá paži k tělu, tefilin šel jad by měl směřovat k srdci, aby se naplnil verš „a tato slova … budeš mít na svém srdci“.

15. Než si muž uváže řemínek, který přidržuje tefilin šel jad k paži, řekne požehnání l´hani´ach tefilin (přikládat tefilin). Potom uváže řemínek a sedmkrát jej omotá kolem předloktí (mezi loktem a zápěstím).

Nasazování tefilin šel roš (na hlavu)

16. Po nasazení tefilin šel jad si muž nasadí tefilin šel roš na hlavu a utáhne řemínek kolem hlavy. Před utažením říká většina aškenázských Židů samostatné požehnání Al micvat tefilin (Jenž nám nařídil micvu tefilin). Po utažení řeknou Baruch Šem kevod malchuto l´olam va~ed.

Sefardští Židé neříkají požehnání při nasazování tefilin šel roš, leda pokud neúmyslně promluvili mezi nasazením tefilin šel jad a tefilin šel roš. Rovněž někteří aškenázští Židé zachovávají tento zvyk.

17. Tefilin šel roš se přikládají nad hranici vlasového porostu, přesně uprostřed hlavy, v přímce s místem, které je přesně mezi očima. Muž by měl velmi dbát na to, aby celý tefilin šel roš ležel nad vlasovou hranicí, a ne na čele. Uzel tefilin šel roš má být také uprostřed, na hranici vlasového porostu, ne pod ní, nejlépe na spodině lebky, lehce nad týlem.

18. Muž by se měl přesvědčit, zda řemínek kolem hlavy opra­vdu přiléhá k hlavě. Není~li délka řemínku přesná, tefilin šel roš nesedí na hlavě řádně a tefilin či uzel se posunou ze správného místa.

19. Po nasazení tefilin šel roš se dokončí omotání řemínku tefilin šel jad tím, že se třikrát omotá kolem prostředníku (jednou na prostředním článku a dvakrát na spodním). Zbytek řemínku se omotá kolem dlaně. Pak muž řekne verš V´erastich li (zasnoubil jsem si tě spravedlností a právem). Celý verš je uveden v sidurech.

20. Podle Rema (rabi Mošeho Isserlese) a Mišna berura se obojí tefilin ~ šel jad i šel roš ~ nasazují vstoje. Sfaradim při nasazování tefilin šel jad sedí a stoupnou si k nasazení tefilin šel roš.

21. Mezi nasazením tefilin šel jad a tefilin šel roš je zakázáno mluvit. Když někdo při nasazování svých tefilin slyší kadiš nebo kedušu, měl by naslouchat a odpověď si jen myslit, nevyslovovat ji. Nejlépe je zachovat mlčení mezi nasazením tefilin šel jad a tefilin šel roš.

Další zákony tefilin

22. Správně má tefilin šel roš na hlavě výrazně vyčnívat. Je to odvozeno z verše (Dt 28:10) „všechny národy země budou vidět, že se nazýváš Hospodinovým jménem“. Avšak ten, kdo se řídí zvykem Ari z“l, zakrývá si tefilin šel roš talitem. Tefilin šel jad by měly být zakryty.

23. Černě natřená strana řemínků musí být vždy obrácena směrem nahoru. Platí to pro část řemínku, která je kolem hlavy i pro první část řemínku, která se utahuje a omotává kolem bicepsu, ale ne pro zbývající části. Nejlépe je, když i na ostatních částech je řemínek otočen černou barvou vzhůru, kvůli „zkrášlení micvy ~ noi micva“.

24. Mezi tělem člověka a tefilin nemá být nic dalšího. To platí pro krabičky tefilin, první část řemínku, který je kolem hlavy i pro první část řemínku, který se omotává kolem bicepsu.

Kdo má úzký obvaz (kvůli poranění) na hlavě nebo paži, takže krabičky tefilin budou ležet na kůži a jen řemínky na obvazu, smí si nasadit tefilin a říci požehnání.

Pokud obvaz kryje celý biceps, nasadí se tefilin šel jad nad obvaz a neřekne se požehnání. Podobně také kryje~li obvaz přední část hlavy uprostřed, tefilin šel roš se nasadí nad obvaz bez požehnání. V těchto případech by tefilin měly být zakryty.

Osoba si nesmí nasadit tefilin šel jad na svou druhou paži, ani tehdy, má~li obvaz na té ruce, na niž si obvykle nasazuje tefilin šel jad.

25. Nutno dát velký pozor, aby uzel, tvořící písmeno jud na řemínku, nebyl oddělen od krabičky tefilin šel jad. Někteří lidé dbají, aby uzel nebyl oddělen od krabičky tefilin, i když nemají tefilin na sobě.

26. Kdo vykonává všechno levou rukou, nasazuje si tefilin šel jad na svou pravou paži. Kdo používá obou rukou stejně, měl by se zeptat rabína, na kterou ruku si má vázat tefilin.

27. Když někdo odloží tefilin, aby zašel na toaletu, musí při opětném nasazení tefilin znovu říci požehnání. Sefardští Židé v tomto případě požehnání neříkají.

28. Tefilin by se měly ukládat do obalu tak, aby muž vždy nejdříve sáhl po tefilin šel jad. Tak se vyvaruje toho, že by opominul tefilin šel roš, když hmatá po tefilin šel jad. Jestliže někdo neúmyslně vezme do ruky nejdříve tefilin šel roš, stejně si nasadí jako první tefilin šel jad, podle pořadí, určeného Tórou: „Uvážeš si je jako znamení na svou ruku a budeš je mít jako pásek mezi svýma očima.“

Svatost tefilin

29. Má~li někdo na sobě tefilin, měl by se chovat přiměřeně jejich svatosti. Neměl by se účastnit zlehčujícího či frivolního hovoru. Nejlépe je, když upře své myšlenky na tefilin, jež má na sobě, aby jeho mysl nesklouzla k nepatřičným věcem. Ovšem pokud se soustředí na modlitbu nebo toraické studium, nemusí upírat svou pozornost k tefilin. Má~li někdo tefilin na sobě a není doba modlitby, měl by se jich často dotýkat, aby si připomněl, že je má na sobě. Nejdříve by se měl dotknout tefilin šel jad a potom tefilin šel roš. Dotyk mu pomůže zaměřit pozornost na ně.

30. Je zakázáno spát nebo vypouštět střevní plyny, když má člověk na sobě tefilin. Cítí~li někdo, že tomu nedokáže zabránit, musí tefilin odložit.

Kdo trpí střevní chorobou, je osvobozen od nasazování tefilin, pokud nemůže zabránit vypouštění střevních plynů. Může~li se udržet tak dlouho, než přečteŠma, měl by si nasadit tefilin mezi Ahava raba a začátkem Šma, říci požehnání nad tefilin, přečíst Šma a pak tefilin odložit.

31. S tefilin se má zacházet jako se svatými předměty, neboť jsou svaté. Člověk nesmí sedět na židli nebo lavici, na níž jsou tefilin. Musí být maximálně opatrný, aby mu tefilin neupadly na zem. Když někomu vypadnou tefilin (které nejsou v obalu) z ruky, je zvykem se postit. Je~li někdo příliš slabý, aby se postil, měl by místo toho dát cdaku.

32. Tefilin se uchovávají ve zvláštním obalu, který se považuje za tašmiš keduša (doplněk svatého předmětu, mající svou vlastní svatost). Obal se nesmí použít k žádnému jinému účelu. Když se obal ošoupe nebo roztrhá, vyžaduje pohřbení, jako svaté knihy.

Jsou~li krabičky tefilin zakryty ze všech stran, takže vůbec nepřijdou do styku s obalem, nepovažuje se obal za tašmiš keduša.

Odkládání tefilin

33. Zvykem chachamim (moudrých) je políbit své tefilin před nasazením i poté, co je odvážou. Obvykle se tefilin odkládají po keduši v U´va l´cijon goel (přijde vykupitel na Sion). Ari z“l odkládal tefilin až po al ken nekave v Alejnu l´šabe´ach. Vhodné je odložit tefilin po kadiš jatom, který následuje po Alejnu.

Talit ani tefilin se nesmí skládat během odříkávání kadiše, protože každý se má soustředit na slova kadiše a nedělat v té chvíli nic jiného.

34. Při odkládání tefilin se nejdříve odmotá řemínek, omotaný kolem dlaně a prostředníku. Potom se odloží tefilin šel roš. Někteří muži to dělají levou rukou, aby tak dali najevo svou neochotu odložit tefilin; vyjadřují tím úctu k tefilin. Řemínky tefilin šel roš se složí a uloží do obalu. Pak se odloží tefilin šel jad, složí se řemínek a rovněž se uloží do obalu. Jak bylo již zmíněno, tefilin by se měly umístit do obalu tak, aby člověk vždy vzal do ruky jako první tefilin šel jad.

35. Rema a Mišna berura uvádějí, že tefilin se mají odkládat vstoje. Sefardští Židé obvykle stojí při odkládání tefilin šel roš, ale tefilin šel jad odkládají vsedě. Po odložení tefilin odloží se i talit.

Kašrut tefilin

36. Existuje mnoho halachot, které se týkají kašrutu tefilin. Nutno přísně dodržet stovky detailů při úpravě kůže a řemínků, tvarování krabiček, při psaní úryvků z Tóry atd. Když jsou tefilin hotové, už nelze ověřit, zda tyto detaily byly provedeny podle halachy (např. zvířecí kůže musí být připraveny výlučně pro micvu tefilin, toraické pasáže musí být napsány ve správném pořadí, řemínky musí být natřeny výhradně kvůli micvě tefilin atd.) Zhotovitel tefilin musí mít velkou odbornost a neúhybnou jirat ha~šamajim (bázeň před B~hem), aby udělal tefilin podle halachy.

Má~li někdo na sobě tefilin, které nejsou košer, nejen ignoruje zachovávání důležité micvy, ale také říká nadarmo požehnání před nasazením tefilin. Proto musí muž velmi dbát na to, aby si tefilin koupil u hodnověrné a bohabojné osoby, která může zaručit, že jsou košer; a měl by je rovněž dát prohlédnout toraickému učenci, aby potvrdil, že jsou rituálně přijatelné.

Kontrolování tefilin

37. Tefilin, jež byly potvrzeny jako košer, není nutno znovu kontrolovat, pokud se používají denně a vypadají navenek bez vady, a není tedy důvod předpokládat, že písmena na pergamenu se smazala nebo poškodila. I když halacha nevyžaduje, aby muž kontroloval své tefilin, je správné občas tefilin prohlédnout, ježto mohou být poškozeny potem nebo dalšími faktory.

Tefilin, které se používají jen občas, musí být zkontrolovány dvakrát za sedm let.

Tefilin, které spadly do vody, byly ponechány na vlhkém místě, byly vystaveny vysokým teplotám nebo byly jinak poškozeny, musí být zkontrolovány neprodleně. V takových případech je pravděpodobné, že se písmo poškodilo nebo se tefilin staly nepřijatelné z jiného důvodu.