ŠH – Kapitola 2

ÚVODEM K MODLITBĚ

1. Víra v Tvůrce a touha spojit se s Tím, jenž je zdrojem života, zdraví a štěstí, je vlastní všem lidem. U některých tento cit převládá nad vším ostatním a řídí celý jejich život, u jiných je skrytý a vyplouvá na povrch jen v krizových chvílích, kdy volají k B~hu o pomoc.

Text modliteb je stanoven

2. I když modlitba je přirozeností pro každou lidskou bytost, vyžaduje formu a přesně stanovený text. Člověk potřebuje takový způsob vyjádření, který by obsáhnul všechny touhy jeho srdce, jeho zjevná i tajná přání; potřebuje rámec, v němž by prosil za svou rodinu, národ i celý svět ~ osnovu, s níž by mohl vyjádřit před Králem všeho světa své nejvnitřnější myšlenky.

Text modliteb stanovili anšej kneset ha~gedola, členové Velkého shromáždění. Ukryli do modliteb kabalistická tajemství a mystéria ma´ase merkava (významově mimořádně hluboké kabalistické pojmy, popisované zastřeně v 1. kpt. Ez). Nikdo z těch, kdo žijí dnes, nedokáže vytvořit text tak dokonalý a hluboký jako je ten, který tu máme po generace a z jehož nedozírných tajemství je něco málo srozumitelné jen mistrům kabaly.

Modlitby, stanovené našimi moudrými podle pravidel, jež Všemohoucí dal na Sinaji, představují službu srdce. Když se modlíme stanovenou formou, splníme povinnost denně se modlit a současně můžeme B~hu sdělit své myšlenky a nejniternější city.

Osobní modlitby

3. Osobní modlitba, v níž člověk vyjadřuje své city a touhy vlastními slovy, je rovněž cenná. V ní si každý může vylít své srdce a požádat o všechno, po čem touží. Tyto zvláštní modlitby jsou vždy příznivě přijaty, i ve chvíli, která není vymezena pro modlitbu, a lze je také včlenit do stanoveného textu Šmone esre, buď do požehnání Šma kolenu (Slyš náš hlas), nebo do závěrečné části, začínající slovy Elokaj necor (B~že můj, střež můj jazyk), jak vysvětluje kpt. 7, bod 35.

4. Modlitba je jako „žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům“ (Gn 28:12). Modlitba je blízká lidskému srdci a s ní může člověk dosáhnout duchovních výšin. Každá modlitba má svou hodnotu a každá dojde do nebes. Je nejdůvěrnějším vyjádřením cítění člověka. Čím čistší a důvěrnější je, tím příznivěji je přijata v nebesích. Avšak důležitá je každá modlitba. I když se člověk jen obtížně soustřeďuje na modlitbu, B~h mu přesto naslouchá.

Důvod halachického požadavku modlit se

5. O micvě modlitby mluví verš Dt 11:13 „sloužit Mu celým svým srdcem“. Sifre vysvětluje, že „sloužit Mu“ se vztahuje k modlitbě.

Rambam vysvětluje, že povinnost modlitby je výslovný příkaz Tóry:

Modlit se každý den je příkaz (micva ase), neboť je řečeno „budete sloužit Hospodinu, svému B~hu“. Služba znamená modlitbu, ježto je řečeno „a sloužit Mu celým svým srdcem“. Co je „služba srdce“? Modlitba. Člověk splní tento příkaz tím, že prosí B~ha a modlí se k němu každý den. Nejprve by měl vzdát chválu Svatému, budiž požehnán, pak Ho snažně prosit a uctivě žádat o své potřeby a nakonec poděkovat a vyjádřit vděčnost B~hu za všechnu dobrotu, jíž ho obdařuje. (Hilchot tefila 1:1~2)

Další důvody této micvy najdeme v glosách Rambana k Rambamově Sefer ha~micvot (Ase 5) a v Sefer ha~chinuch (Ekev, mi­cva 433).

Čas modlitby

6. Čas modliteb stanovili tři praotcové:

Avraham stanovil ranní modlitbu ~ šacharit, Jicchak odpolední modlitbu ~ minchu a Jakov večerní modlitbu ~ ma´ariv (arvit).

„Oběti býčků chceme nahradit svými rty“, říká prorok Ozeáš 14:3. Modlitby, které říkáme, jsou náhradou za oběti, přinášené v Chrámu: ranní modlitba ~ šacharit ~ odpovídá každodenní
oběti tamid, jež se obětovala ráno; odpolední modlitba ~ mincha ~ odpovídá oběti tamid, přinášené odpoledne a večerní modlitba ~ ma´ariv ~ odpovídá večernímu spalování obětních částí.

O šabatu, jom tov (svátku) a roš chodeš (začátku nového měsíce) se po šacharitu říká musaf, který odpovídá přídavné oběti, jež se přinášela v těchto dnech.

Naše modlitby obsahují i prosbu o brzké obnovení Chrámu, abychom mohli opět sloužit B~hu obětmi. Chrámová bohoslužba pozvedne celý náš národ do mimořádných duchovních výšin a blízkosti B~ha.